SLOKA 35
yasya yal lakṣaṇaṁ proktaṁ
puṁso varṇābhivyañjakam
yad anyatrāpi dṛśyeta
tat tenaiva vinirdiśet
yasya—koho; yat—který; lakṣaṇam—znak; proktam—popsaný (výše); puṁsaḥ—člověka; varṇa-abhivyañjakam—naznačující zařazení (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra atd.); yat—jestliže; anyatra—někde jinde; api — také; dṛśyeta—je vidět; tat—toho; tena—podle toho znaku; eva—zajisté; vinirdiśet—je třeba zařadit.
Pokud člověk vykazuje výše uvedené znaky brāhmaṇy, kṣatriyi, vaiśyi či śūdry, má být podle nich zařazen i v případě, že se narodil v nějaké jiné třídě.
Nārada Muni jasně říká, že nikoho nelze uznat za brāhmaṇu, kṣatriyu, vaiśyu a śūdru podle původu; přestože k tomu nyní dochází, śāstry to neuznávají. Bhagavad-gītā (4.13) uvádí: cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ guṇa-karma-vibhāgaśaḥ. Čtyři společenské třídy — brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra — tedy mají být určeny na základě vlastností a činností. Pokud se někdo narodil v bráhmanské rodině a osvojil si bráhmanské vlastnosti, je třeba ho uznat za brāhmaṇu. Postrádá-li ovšem tyto vlastnosti, má být posuzován jako brahma-bandhu. A jestliže śūdra nabyde vlastností brāhmaṇy, není to śūdra, přestože se narodil v rodině śūdrů; díky svým vlastnostem má být uznán za brāhmaṇu. Cílem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je vyvíjet v lidech bráhmanské vlastnosti. Ten, kdo je vyvine, má být bez ohledu na třídu, ze které pochází, uznán za brāhmaṇu, a pak mu může být udělen sannyās. Nikdo nemůže přijmout sannyās, pokud nesplňuje bráhmanské předpoklady. Při určování, zda je daná osoba brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya či śūdra, původ nehraje podstatnou roli. To je důležité pochopit. Nārada Muni jasně říká, že člověka lze přijímat podle příslušnosti k třídě, ve které se narodil, jen pokud splňuje odpovídající předpoklady. Ten, kdo si osvojil vlastnosti brāhmaṇy, má být uznán za brāhmaṇu bez ohledu na to, kde se narodil. A ten, kdo vyvinul vlastnosti śūdry nebo caṇḍāly, má být také bez ohledu na původ přijímán podle těchto znaků.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k jedenácté kapitole sedmého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Dokonalá společnost: čtyři společenské třídy”.