SLOKA 10
kalpayitvātmanā yāvad
ābhāsam idam īśvaraḥ
dvaitaṁ tāvan na viramet
tato hy asya viparyayaḥ
kalpayitvā—zcela poznávající; ātmanā—seberealizací; yāvat—dokud; ābhāsam—odraz (původního těla a smyslů); idam—toto (tělo a smysly); īśvaraḥ—zcela nezávislý na iluzi; dvaitam—dualita; tāvat—potud; na — ne; viramet—přestává; tataḥ—kvůli takovým protikladům; hi—zajisté; asya—osoby; viparyayaḥ—obrat.
Dokud živá bytost nedosáhla úplné seberealizace — dokud se neodpoutala od mylného ztotožňování se s tělem, které není ničím jiným než odrazem původního těla a smyslů — nemůže být zbavena pojetí duality, symbolizovaného protiklady muže a ženy. Hrozí jí tedy, že poklesne, neboť její inteligence je zmatená.
Zde je muž dále varován, aby se chránil před ženskou přitažlivostí. Dokud nepozná vlastní já a není tak zcela nezávislý na mylném chápání hmotného těla, i nadále se dívá na muže a ženu rozdílně; jakmile však dosáhne seberealizace, tento rozdíl zmizí.
vidyā-vinaya-sampanne
brāhmaṇe gavi hastini
śuni caiva śvapāke ca
paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ
“Díky pravému poznání vidí pokorní mudrci stejně učeného a mírného brāhmaṇu, krávu, slona, psa i pojídače psů.” (Bg. 5.18) Na duchovní úrovni učená osoba opouští pojetí rozdílů nejen mezi mužem a ženou, ale i mezi člověkem a zvířetem. To je zkouška seberealizace. Je třeba dokonale poznat, že živá bytost je duše, která však žije v různých druzích hmotných těl. Tomu lze rozumět teoreticky, ale ten, kdo to pozná v praxi, se teprve stává paṇḍitou, “tím, kdo zná”. Do té doby dualita přetrvává a s ní i pojetí muže a ženy. Na této úrovni je třeba si dávat velký pozor na styky se ženami. Nikdo by se neměl považovat za dokonalého a zapomínat na příkaz śāster, že muž má být opatrný i v přítomnosti dcery, matky nebo sestry, o jiných ženách ani nemluvě. Śrīla Madhvācārya cituje v této souvislosti následující śloky:
bahutvenaiva vastūnāṁ
yathārtha-jñānam ucyate
advaita-jñānam ity etad
dvaita-jñānaṁ tad-anyathā
yathā jñānaṁ tathā vastu
yathā vastus tathā matiḥ
naiva jñānārthayor bhedas
tata ekatva-vedanam
Jednota v rozmanitosti představuje pravé poznání, a nepřirozeně se zříkat rozmanitosti tedy nesvědčí o dokonalém poznání monismu. Filozofie acintya-bhedābheda, kterou předložil Śrī Caitanya Mahāprabhu, učí, že existují různé projevy, jež všechny tvoří jednotu. Toto poznání je poznáním dokonalé jednoty.