SLOKA 16-17
bibharṣi kāyaṁ pīvānaṁ
sodyamo bhogavān yathā
vittaṁ caivodyamavatāṁ
bhogo vittavatām iha
bhogināṁ khalu deho ’yaṁ
pīvā bhavati nānyathā
bibharṣi—živíš; kāyam—tělo; pīvānam—zavalité; sa-udyamaḥ—ten, kdo se snaží; bhogavān—ten, kdo si užívá; yathā—jako; vittam—peníze; ca—také; eva—zajisté; udyama-vatām—těch, kteří neustále usilují o hospodářský rozvoj; bhogaḥ—smyslový požitek; vitta-vatām—pro ty, kteří vlastní značný majetek; iha—v tomto světě; bhoginām—požitkářů, karmīch; khalu—skutečně; dehaḥ—tělo; ayam—toto; pīvā—zavalité; bhavati—stává se; na—ne; anyathā—jinak.
Prahlāda Mahārāja viděl, že světec je velmi otylý. Řekl tedy: Můj milý pane, nevynakládáš žádné úsilí na to, aby sis zaopatřil živobytí, a máš zavalitou postavu jako materialistický požitkář. Vím, že když je člověk velmi bohatý a nemusí pracovat, nesmírně ztloustne z toho, že jí, spí a nic nedělá.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura neměl rád, když jeho žáci začali časem příliš tloustnout. Dělal si velké starosti, aby se z jeho otylých žáků nestali bhogī, požitkáři uspokojující smysly. Tento postoj zde dokládá Prahlāda Mahārāja, který byl překvapený, když viděl světce, jak žije způsobem ājagara-vṛtti a značně tloustne. V hmotném světě také často vidíme, jak se chudý a hubený člověk postupně snaží vydělat si peníze podnikáním nebo nějakým jiným způsobem, a když je potom získá, užívá si dosyta smyslů, a tak tloustne. Duchovnímu rozvoji tedy otylost vůbec neprospívá.