SLOKA 25

Všechny živé bytosti v tomto hmotném světě podstupují podle přírodních zákonů koloběh zrození a smrti. Tento zápas v podobě rození a umírání v různých druzích lze nazvat evolucí, která je však v západním světě vykládána mylným způsobem. Darwinova teorie evoluce od zvířete k člověku je neúplná, protože nezahrnuje opačný postup — od člověka ke zvířeti. V tomto verši je však evoluce velice dobře vysvětlena na základě védské autority. Lidské tělo, získané v průběhu evolučního procesu, je příležitostí k povznesení (svargāpavarga) nebo k degradaci (tiraścāṁ punar asya ca). Pokud živá bytost využije lidské formy života správným způsobem, může dosáhnout vyšších planetárních soustav, kde zakusí hmotné štěstí mnohotisíckrát vyšší než na této planetě, nebo může rozvíjet poznání, pomocí kterého se vysvobodí z evolučního procesu a vrátí se ke svému původnímu duchovnímu životu; to se nazývá apavarga neboli “osvobození”.

Hmotný život se nazývá pavarga, protože jsme zde nuceni zakoušet pět různých stavů utrpení, jež vyjadřují písmena pa, pha, ba, bha a ma. Pa znamená pariśrama, “velice těžká práce”. Pha je phena neboli “pěna z úst”. Někdy vidíme například koně, jak má z těžké námahy pěnu u huby. Ba znamená byarthatā, “zklamání”. Přestože se tolik dřeme, nakonec nás čeká zklamání. Bha znamená bhaya neboli “strach”. V hmotném životě se neustále nacházíme v planoucím ohni strachu. Nikdo neví, co se může stát. A konečně ma znamená mṛtyu neboli “smrt”. Když se pokoušíme zbavit se těchto pěti stavů — pa, pha, ba, bha a ma — dosáhneme apavargy, osvobození od trestu v podobě hmotné existence.

Slovo tiraścām označuje degradovaný život. Lidský život přirozeně nabízí ty nejlepší životní podmínky. Lidé na Západě si myslí, že lidské bytosti pocházejí z opic a jejich situace je pohodlnější. Pokud však živá bytost nevyužije svého lidského života k dosažení svargy nebo apavargy, poklesne znovu na nízkou úroveň života zvířat, jako jsou psi a prasata. Rozumný člověk si proto musí rozmyslet, zda se přemístí vzhůru na vyšší planety, připraví se na vysvobození z evolučního procesu, nebo se znovu podrobí procesu evoluce vyššími a nižšími úrovněmi života. Pokud jedná zbožně, může dosáhnout vyšších planetárních soustav nebo osvobození a vrátit se domů, zpátky k Bohu. V opačném případě však může poklesnout a dostat tělo psa, prasete a tak dále. Bhagavad-gītā (9.25) to vysvětluje takto: yānti deva-vratā devān. Ti, kdo mají zájem o dosažení vyšších planetárních soustav (Devaloky či Svargaloky), se na to musí připravit. Stejně tak ten, kdo touží po osvobození a chce se vrátit domů, zpátky k Bohu, se musí připravit, aby tohoto cíle dosáhl.

Naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy tedy přináší společnosti ten nejvyšší prospěch, protože učí lidi, jak jít zpátky domů, zpátky k Bohu. V Bhagavad-gītě (13.22) je jasně řečeno, že do různých forem života se živá bytost dostává na základě styku se třemi kvalitami hmotné přírody (kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya sad-asad-yoni-janmasu). Podle našeho styku s hmotnou kvalitou dobra, vášně a nevědomosti v tomto životě dostáváme příslušné tělo v životě příštím. Moderní civilizace neví, že kvůli rozmanitým interakcím s hmotnou přírodou se živá bytost, navzdory své věčné povaze, nachází v různých chorobných stavech, známých jako mnohé druhy života. Moderní civilizace si není vědoma přírodních zákonů.

“Duše zmatená vlivem falešného ega se považuje za vykonavatele činností, které ve skutečnosti provádějí tři kvality hmotné přírody.” (Bg. 3.27) Každá živá bytost je zcela pod kontrolou přísných zákonů hmotné přírody, ale darebáci si o sobě myslí, že jsou nezávislí. Ve skutečnosti však nezávislí být nemohou. To je bláhová představa. Pošetilá civilizace se vystavuje velkému nebezpečí, a hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se proto snaží přivést lidi k tomu, aby si uvědomili svou naprostou závislost na neúprosných přírodních zákonech, a snaží se je zachránit před podlehnutím mocné māyi, Kṛṣṇově vnější energii. Za hmotnými zákony stojí svrchovaný vládce, Kṛṣṇa (mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram). Pokud se tedy živá bytost odevzdá Kṛṣṇovi (mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te), může být okamžitě vysvobozena z vlivu vnější energie (sa guṇān samatītyaitān brahma-bhūyāya kalpate). To má být cílem života.