SLOKA 31
ādhyātmikādibhir duḥkhair
avimuktasya karhicit
martyasya kṛcchropanatair
arthaiḥ kāmaiḥ kriyeta kim
ādhyātmika-ādibhiḥ—ādhyātmika, adhidaivika a adhibhautika; duḥkhaiḥ—trojím utrpením hmotného života; avimuktasya—toho, kdo není od těchto strastí osvobozený (neboli toho, kdo podléhá zrození, smrti, stáří a nemoci); karhicit—někdy; martyasya—živé bytosti, která musí zemřít; kṛcchra-upanataiḥ—věci získané za cenu krutého strádání; arthaiḥ—dokonce i když získá nějaký prospěch; kāmaiḥ—který může splnit její hmotné touhy; kriyeta—co dělají; kim—a jakou má takové štěstí cenu.
Materialistické činnosti jsou vždy doprovázeny třemi druhy utrpení—ādhyātmika, adhidaivika a adhibhautika. I když tedy někdo díky těmto činnostem dosáhne jistého úspěchu, jaký prospěch to přináší? Živá bytost i nadále podléhá reakcím za své plodonosné jednání, zrození, smrti, stáří a nemoci.
Pokud chudý člověk získá svou těžkou prací na konci života nějaký hmotný prospěch, pro materialistickou společnost je úspěšný, přestože znovu zemře sužován utrpením trojího druhu — ādhyātmika, adhidaivika a adhibhautika. Nikdo nemůže uniknout trojímu utrpení materialistického života, totiž utrpení, které se týká těla a mysli, utrpení působenému společností, kolektivem, národem a dalšími živými bytostmi a utrpení, které nám chystají přírodní katastrofy, jako jsou zemětřesení, hladomory, sucha, povodně, různé epidemie a tak dále. Jakou má cenu, jestliže člověk těžce pracuje, stále zakouší trojí utrpení, a pak se mu podaří získat nějaký malý prospěch? Karmī, jemuž se podařilo nashromáždit nějaké hmotné jmění, si ho navíc stejně nemůže užívat, neboť musí s nářkem zemřít. Na vlastní oči jsem viděl umírajícího člověka, jak úpěnlivě prosil lékaře, aby mu prodloužil život o čtyři roky a umožnil mu tak uskutečnit jeho hmotné plány. Lékaři se to samozřejmě nepodařilo a muž zemřel ve velmi žalostné situaci. Každý musí takto zemřít a poté mu zákony hmotné přírody, s přihlédnutím k jeho mentálnímu rozpoložení, poskytnou další příležitost ke splnění tužeb v jiném těle. Materialistické plány na hmotné štěstí nemají žádnou cenu, ale my je pod vlivem matoucí energie považujeme za nesmírně cenné. Mnozí politici, reformátoři společnosti a filozofové zemřeli v nešťastném stavu, aniž by ze svých hmotných plánů měli jakýkoliv praktický zisk. Rozumný člověk proto nebude chtít těžce pracovat v podmínkách trojího utrpení a pak plný zklamání zemřít.