SLOKA 36
virāgaḥ sarva-kāmebhyaḥ
śikṣito me madhu-vratāt
kṛcchrāptaṁ madhuvad vittaṁ
hatvāpy anyo haret patim
virāgaḥ—odpoutanost; sarva-kāmebhyaḥ—od všech hmotných tužeb; śikṣitaḥ—byla učena; me—mě; madhu-vratāt—od včely; kṛcchra—s velkými potížemi; āptam—získané; madhu-vat—stejně dobré jako med (money is honey, “peníze jsou med”); vittam—peníze; hatvā—zabíjející; api—dokonce; anyaḥ—někdo jiný; haret—odebere; patim—vlastníka.
Od včely jsem se naučil nelpět na hromadění peněz, neboť i když jsou peníze stejně dobré jako med, kdokoliv může jejich vlastníka zabít a vzít mu je.
Med nashromážděný v plástu je včelám násilím odebrán. Ten, kdo střádá peníze, by si měl tedy uvědomit, že ho o ně může připravit vláda či zloději nebo ho nepřátelé mohou dokonce i zabít. Zvláště o tomto věku Kali se říká, že místo aby vláda chránila peníze občanů, bude jim je z moci zákona brát. Učený brāhmaṇa se proto rozhodl, že žádné peníze střádat nebude. Člověk by měl vlastnit jen tolik, kolik bezprostředně potřebuje. Není třeba mít po ruce spoustu peněz a zároveň se bát, že se jich zmocní vláda nebo zloději.