SLOKA 37
anīhaḥ parituṣṭātmā
yadṛcchopanatād aham
no cec chaye bahv-ahāni
mahāhir iva sattvavān
anīhaḥ—bez touhy vlastnit víc; parituṣṭa—velice spokojený; ātmā — sám; yadṛcchā—samo od sebe, beze snahy; upanatāt—tím, co přichází; aham—já; no—ne; cet—jestliže se tak stane; śaye—ležím; bahu—mnoho; ahāni—dní; mahā-ahiḥ—krajta; iva—jako; sattva-vān—přežívající.
Nesnažím se nic získat a jsem spokojený se vším, co se samo naskytne. Jestliže nic nedostanu, jsem trpělivý a nevzrušený jako krajta a takto ležím po mnoho dní.
Každý by se měl naučit odpoutanosti od včel. Ty po troškách sbírají kapky medu a střádají ho ve svém plástu, ale pak někdo přijde, násilím všechen med odebere a nic jim nenechá. Člověk by se tedy od nich měl naučit nepřechovávat více peněz, než kolik potřebuje. A od krajty by se měl naučit setrvávat po mnoho dní na jednom místě bez potravy a jíst, jen když se něco naskytne samo od sebe. Tak učený brāhmaṇa vyložil, co se naučil od dvou tvorů — včely a krajty.