Gṛhastha musí svědomitě pečovat o svoji rodinu. Musí vydělávat, aby měl vše, co potřebuje k životu, ale zároveň nesmí vynakládat mimořádné úsilí pouze na hromadění peněz a zbytečné zvětšování hmotného pohodlí. Při zajišťování živobytí má vyvíjet velkou aktivitu, avšak v nitru má zcela vnímat vlastní já a nelpět na hmotném zisku. Jeho vztahy s rodinnými členy či přáteli mají pouze sloužit svému cíli; nemá se jim věnovat přespříliš. Pokyny od rodinných příslušníků a společnosti má zběžně přijímat, ale především se má věnovat povinnostem, které mu doporučuje duchovní mistr a śāstra. Konkrétně si má gṛhastha vydělávat peníze zemědělstvím. Bhagavad-gītā (18.44) uvádí: kṛṣi-go-rakṣya-vāṇijyam — zvláštní povinnosti gṛhasthů se týkají zemědělství, ochrany krav a obchodu. Pokud někdo náhodou milostí Kṛṣṇy získá větší množství peněz, mají být náležitě využity v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Cílem by nemělo být vydělávat více peněz pouze v zájmu smyslového požitku. Gṛhastha má mít vždy na paměti, že ten, kdo se snaží hromadit více peněz, než je nezbytně nutné, je považován za zloděje a podléhá trestu stanovenému zákony hmotné přírody.