SLOKA 18
tasmād brāhmaṇa-deveṣu
martyādiṣu yathārhataḥ
tais taiḥ kāmair yajasvainaṁ
kṣetra-jñaṁ brāhmaṇān anu
tasmāt—proto; brāhmaṇa-deveṣu—prostřednictvím brāhmaṇů a polobohů; martya-ādiṣu—skrze obyčejné lidi a jiné živé bytosti; yathā-arhataḥ—podle svých schopností; taiḥ taiḥ—s těmi všemi; kāmaiḥ—různými zdroji požitku, jako je například bohaté jídlo, girlandy z květin, santálová pasta atd.; yajasva—měl bys uctívat; enam—tohoto; kṣetra-jñam — Nejvyššího Pána v srdcích všech živých bytostí; brāhmaṇān—brāhmaṇy; anu—potom.
Proto nejprve předkládej prasādam brāhmaṇům či polobohům, můj milý králi, a poté, co je bohatě nasytíš, můžeš podle svých schopností rozdávat prasādam dalším živým bytostem. Tak budeš moci uctívat všechny živé bytosti — neboli svrchovanou živou bytost v nitru každé živé bytosti.
Správný postup při rozdávání prasādam všem živým bytostem je nejprve je nabídnout brāhmaṇům a vaiṣṇavům, neboť brāhmaṇové zastupují polobohy. Tak uctíme Nejvyšší Osobnost Božství, sídlící v srdci každého. To je védský systém rozdávání prasādam. Kdykoliv je nějaká slavnostní příležitost k rozdávání prasādam, nejprve má být předloženo brāhmaṇům, potom dětem a starcům, potom ženám a pak psům a dalším domácím zvířatům. Když je řečeno, že Nārāyaṇa, Nejvyšší Bytost, sídlí v srdci každého, neznamená to, že se každý stal Nārāyaṇem nebo že určitý chudý člověk je nyní Nārāyaṇa. Takový závěr je zde vyvrácen.