SLOKA 2
śrī-nārada uvāca
gṛheṣv avasthito rājan
kriyāḥ kurvan yathocitāḥ
vāsudevārpaṇaṁ sākṣād
upāsīta mahā-munīn
śrī-nāradaḥ uvāca—Śrī Nārada Muni odpověděl; gṛheṣu—v domácnosti; avasthitaḥ—zůstávající (hospodář obvykle žije doma se svou manželkou a dětmi); rājan—ó králi; kriyāḥ—činnosti; kurvan—vykonávající; yathocitāḥ—vhodné (podle pokynů gurua a śāster); vāsudeva—Pánu Vāsudevovi; arpaṇam—zasvěcující; sākṣāt—přímo; upāsīta—má uctívat; mahā-munīn—vznešené oddané.
Nārada Muni odpověděl: Můj milý králi, ti, kdo žijí doma jako hospodáři, musí vydělávat na své živobytí a místo toho, aby se snažili výsledků své práce sami užívat, mají je obětovat Kṛṣṇovi, Vāsudevovi. Dokonale poznat, jak v tomto životě uspokojit Vāsudeva, lze díky společnosti vznešených oddaných Pána.
Život gṛhasthy má být zasvěcen Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītě (6.1) je řečeno:
anāśritaḥ karma-phalaṁ
kāryaṁ karma karoti yaḥ
sa sannyāsī ca yogī ca
na niragnir na cākriyaḥ
“Ten, kdo nelpí na plodech svého jednání a plní své povinnosti, je pravý sannyāsī a pravý mystik — nikoliv ten, kdo nerozněcuje oheň a neplní žádnou povinnost.” Ať člověk jedná jako brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha nebo sannyāsī, jeho cílem musí být pouze uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudeva — Kṛṣṇy, syna Vasudeva. To má být zásadou každého. Nārada Muni již popsal principy života brahmacārīna, vānaprasthy a sannyāsīna a nyní popisuje, jak má žít gṛhastha. Základním principem je uspokojovat Nejvyšší Osobnost Božství.
Vědě o uspokojování Nejvyššího Pána se lze naučit tak, jak je popsáno zde: sākṣād upāsīta mahā-munīn. Slovo mahā-munīn označuje vznešené světce či oddané. Světci jsou obvykle známí jako muniové neboli rozvážní filozofové, kteří se zajímají o transcendentální náměty, a mahā-munīn se vztahuje na ty, kteří nejenže důkladně prostudovali cíl života, ale snaží se uspokojovat Nejvyšší Osobnost Božství, Vāsudeva. To jsou oddaní. Nikdo se nemůže naučit vědě o tom, jak zasvětit svůj život Vāsudevovi, Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství (vāsudevārpaṇa), aniž by se stýkal s oddanými.
V Indii se lidé zásadami této vědy striktně řídili. Ještě před padesáti lety jsem viděl, že v bengálských vesnicích a na předměstích Kalkaty se každý den po práci — nebo alespoň večer, než šli spát — věnovali naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu. Každý poslouchal Bhāgavatam. Přednášky se konaly v každé vesnici, a tak lidé měli možnost naslouchat Śrīmad-Bhāgavatamu, jenž zevrubně popisuje cíl života — osvobození. To bude jasně vysvětleno v dalších verších.