SLOKA 8
yāvad bhriyeta jaṭharaṁ
tāvat svatvaṁ hi dehinām
adhikaṁ yo ’bhimanyeta
sa steno daṇḍam arhati
yāvat—nakolik; bhriyeta—může být naplněn; jaṭharam—žaludek; tāvat—tolik; svatvam—vlastnický nárok; hi—zajisté; dehinām—živých bytostí; adhikam—více než to; yaḥ—každý, kdo; abhimanyeta—přijme; saḥ — on; stenaḥ—zloděj; daṇḍam—trest; arhati—zasluhuje.
Každý si může činit nárok na tolik majetku, kolik potřebuje k přežití, ale ten, kdo chce vlastnit více, musí být považován za zloděje a zaslouží si být potrestán prostřednictvím zákonů přírody.
Někdy se stane, že laskavostí Boha získáme velké množství obilí nebo nenadálý příspěvek či neočekávaný příjem v podnikání. Tímto způsobem můžeme dostat více peněz, než kolik potřebujeme. Jak je tedy utratit? Není třeba střádat peníze v bance, abychom zvětšovali své konto. Taková mentalita je podle Bhagavad-gīty (16.13) asurská, démonská.
idam adya mayā labdham
imaṁ prāpsye manoratham
idam astīdam api me
bhaviṣyati punar dhanam
“Démon uvažuje: ,Takové bohatství mám dnes a podle svých plánů získám ještě víc. Tolik mi patří nyní a v budoucnu toho bude stále přibývat.’” Asura se zajímá o to, kolik má v bance dnes a kolik mu zítra přibude, ale ani śāstry, ani vláda v moderní době nedovolují neomezené hromadění majetku. Má-li někdo víc, než kolik potřebuje na obstarání svých životních potřeb, má přebytečné peníze utratit pro Kṛṣṇu. Podle zásad védské civilizace mají být všechny dány hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, jak v Bhagavad-gītě (9.27) nařizuje samotný Pán:
yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam
“Vše, co děláš, jíš, obětuješ či rozdáváš, jakož i veškerou askezi, kterou podstupuješ, dělej jako oběť Mně, ó synu Kuntī.” Gṛhasthové by měli používat přebytečné peníze jedině na podporu hnutí pro vědomí Kṛṣṇy.
Gṛhastha má přispívat na stavbu chrámů Nejvyššího Pána a na kázání Śrīmad Bhagavad-gīty neboli šíření vědomí Kṛṣṇy po celém světě. Śṛṇvan bhagavato 'bhīkṣṇam avatāra-kathāmṛtam; v śāstrách — Purāṇách a dalších védských spisech — jsou mnohá vyprávění o transcendentálních činnostech Nejvyšší Osobnosti Božství a každý by jim měl naslouchat znovu a znovu. Když si například každý den přečteme celou Bhagavad-gītu, všech osmnáct kapitol, pokaždé tam nalezneme nějaké nové vysvětlení. To je povaha transcendentální literatury. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy dává každému příležitost používat své nadbytečné výdělky ve prospěch celé společnosti, na šíření vědomí Kṛṣṇy. Zvláště v Indii vidíme stovky a tisíce chrámů, jež postavili bohatí lidé, kteří nechtěli být prohlášeni za zloděje a potrestáni.
Tento verš je velice důležitý. Jak je zde uvedeno, ten, kdo hromadí více peněz než potřebuje, je zloděj a zákony přírody mu uštědří trest. Ten, kdo získá více peněz, než je nezbytné, si chce více a více užívat hmotného pohodlí. Materialisté vynalézají mnoho umělých nezbytností a ti, kdo mají peníze, jsou tím okouzleni a snaží se vlastnit víc a víc. To je podstata moderního hospodářského rozvoje. Každý vydělává peníze, ty jsou ukládány v bance, která je pak nabízí veřejnosti. V tomto koloběhu činností se každý snaží vydělávat stále více peněz, a dokonalý cíl lidského života se proto ztrácí. Stručně a výstižně lze říci, že každý je zloděj a podléhá trestu. Potrestání prostřednictvím zákonů přírody se odehrává v koloběhu zrození a smrti. Nikdo neumírá dokonale uspokojen tím, že se mu splnila všechna hmotná přání, neboť to není možné. Při umírání proto každý velice lituje, že nebyl schopen své touhy uskutečnit. Podle zákonů přírody tehdy dostane další tělo, aby mohl splnit svá neuspokojená přání, a tím, že se znovu narodí a přijme hmotné tělo, se dobrovolně podrobí trojímu utrpení hmotného života.