Nejlepší metodou, jak dosáhnout pokroku v oddané službě, je řídit se pokyny duchovního mistra, neboť jedině pod jeho vedením lze ovládnout smysly. Dokud člověk nerozvine úplné vědomí Kṛṣṇy, může poklesnout. Při konání obřadů a jiných plodonosných činností samozřejmě také hrozí mnohá nebezpečí na každém kroku. Plodonosné jednání se dělí na dvě části. Kvůli plodonosným činnostem, které jsou označovány jako cesta dharmy, musí živá bytost procházet koloběhem zrození a smrti, ale pokud někdo přijme cestu mokṣi neboli osvobození, která je v Bhagavad-gītě popsána jako arcanā-mārga, bude moci tento koloběh opustit. Védy tyto dvě cesty nazývají pitṛ-yāna a deva-yāna. Ti, kdo se ubírají po cestách pitṛ-yāna a deva-yāna, nejsou nikdy zmateni, i když ještě dlí v hmotném těle. Monistický filozof, který se postupně zdokonaluje v ovládání smyslů, chápe, že cílem všech āśramů (životních stavů) je dosáhnout osvobození. Člověk musí žít a jednat podle śāster.