Stane-li se ten, kdo koná védské obřady, oddaným, pak i když je gṛhasthou, může obdržet bezpříčinnou milost Kṛṣṇy. Cílem oddaného je vrátit se domů, zpátky k Bohu. Svrchovanou vůlí Osobnosti Božství oddaný rozvíjí duchovní vědomí i bez konání obřadů. Skutečného úspěchu v rozvoji duchovního vědomí může člověk dosáhnout milostí oddaných, a je-li k oddaným neuctivý, může z duchovní úrovně poklesnout. V této souvislosti Nārada Muni vyprávěl, jak poklesl z království Gandharvů, jak se narodil v rodině śūdrů a jak se díky službě vznešeným brāhmaṇům stal synem Pána Brahmy a mohl znovu zaujmout své transcendentální postavení. Po dovyprávění všech těchto příběhů Nārada Muni velebil milost, které se od Pána dostávalo Pāṇḍuovcům. Mahārāja Yudhiṣṭhira byl po vyslechnutí Nāradova vyprávění zaplaven extatickou láskou ke Kṛṣṇovi. Pak Nārada Muni opustil ono místo a vrátil se do svého sídla. Śukadeva Gosvāmī uzavřel popis různých potomků dcer Dakṣi a tím ukončuje sedmý zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu.