SLOKA 10
dravya-yajñair yakṣyamāṇaṁ
dṛṣṭvā bhūtāni bibhyati
eṣa mākaruṇo hanyād
ataj-jño hy asu-tṛp dhruvam
dravya-yajñaiḥ—se zvířaty a jinými poživatinami; yakṣyamāṇam — toho, kdo koná takové oběti; dṛṣṭvā—když vidí; bhūtāni—živé bytosti (zvířata); bibhyati—dostávají strach; eṣaḥ—tento člověk (konatel oběti); mā—nás; akaruṇaḥ—nelidský a krutý; hanyāt—zabije; a-tat-jñaḥ—nevědomý; hi—zajisté; asu-tṛp—jehož uspokojuje zabíjet druhé; dhruvam—jistě.
Když zvířata, která mají být obětována, vidí člověka provádějícího oběť, mají velký strach a myslí si: “Tento krutý konatel obětí, který nezná jejich účel a jehož uspokojuje zabíjení ostatních, jistě zabije i nás!”
Obětování zvířat ve jménu náboženství je běžným jevem prakticky po celém světě, v každém tradičním náboženství. Říká se, že když bylo Pánu Ježíši Kristu dvanáct let, šokoval ho pohled na židy obětující ptáky a zvířata v synagogách, a proto odmítl židovský náboženský systém a započal nové náboženství, křesťanství, které následovalo přikázání Starého zákona “Nezabiješ”. V současnosti jsou však zvířata zabíjena nejen ve jménu oběti, ale v čím dál větším množství, jelikož je stále více jatek. Zabíjení zvířat ve velkém — ať už z náboženských důvodů nebo pro potravu — je nanejvýš odporné a je zde odsouzené. Něčeho takového je schopen jedině krutý člověk.