SLOKA 12
vidharmaḥ para-dharmaś ca
ābhāsa upamā chalaḥ
adharma-śākhāḥ pañcemā
dharma-jño ’dharmavat tyajet
vidharmaḥ—bezbožnost; para-dharmaḥ—náboženské zásady druhých; ca—a; ābhāsaḥ—okázalé náboženské zásady; upamā—zásady, které vypadají jako náboženské, ale nejsou; chalaḥ—podvodné náboženství; adharma-śākhāḥ—jež jsou různými druhy bezbožnosti; pañca—pět; imāḥ—těchto; dharma-jñaḥ—ten, kdo zná náboženské zásady; adharma-vat—pokládající je za bezbožné; tyajet—má se jich vzdát.
Existuje pět druhů bezbožnosti: naprostá bezbožnost (vidharma), náboženské zásady, které člověku nepřísluší (para-dharma), okázalé náboženství (ābhāsa), rádoby náboženství (upadharma) a podvodné náboženství (chala-dharma). Ten, kdo ví, co je skutečný náboženský život, je musí zavrhnout jako bezbožné.
Jakékoliv náboženské zásady, které odporují principu odevzdání se lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, je třeba považovat za falešné či podvodné a ten, kdo má skutečný zájem o náboženství, se jich musí vzdát. Člověk se má jednoduše řídit pokyny Kṛṣṇy a odevzdat se Mu. K tomu je samozřejmě nutná vysoká inteligence, kterou lze po mnoha životech probudit prostřednictvím příznivé společnosti oddaných a rozvíjení vědomí Kṛṣṇy. Vše kromě náboženského principu, který doporučuje Kṛṣṇa — sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja — je třeba odmítnout jako bezbožnost.