SLOKA 37
yaiḥ sva-dehaḥ smṛto ’nātmā
martyo viṭ-kṛmi-bhasmavat
ta enam ātmasāt kṛtvā
ślāghayanti hy asattamāḥ
yaiḥ—sannyāsīny, kteří; sva-dehaḥ—vlastní tělo; smṛtaḥ—pochopí; anātmā—lišící se od duše; martyaḥ—podléhající smrti; viṭ—kdy se stane výkaly; kṛmi—červy; bhasma-vat—nebo popelem; te—ti; enam—toto tělo; ātmasāt kṛtvā—znovu ztotožňující s vlastním já; ślāghayanti—oslavují jako velmi důležité; hi—zajisté; asat-tamāḥ—ti největší darebáci.
Sannyāsīni, kteří nejprve pochopí, že tělo podléhá smrti, kdy se změní ve výkaly, červy nebo popel, ale kteří mu pak znovu začnou přikládat nějakou důležitost a oslavují ho jako vlastní já, musí být považováni za ty největší darebáky.
Sannyāsī je ten, kdo rozvojem poznání zjistil, že Brahman—on sám — je duše, nikoliv tělo. Ten, kdo dospěl k tomuto poznání, může přijmout sannyās, neboť dosáhl úrovně “ahaṁ brahmāsmi”. Brahma-bhūtaḥ prasannātmā na śocati na kāṅkṣati — osoba, která již nenaříká a nedychtí po zaopatření svého těla a dokáže vidět všechny živé bytosti jako duše, se může zapojit do oddané služby Pánu. Pokud se člověk nezapojí do oddané služby Pánu a myslí si o sobě, že je Brahman či Nārāyaṇa, aniž by dokonale pochopil, že duše a tělo se od sebe liší, poklesne (patanty adhaḥ) a znovu začne přikládat důležitost tělu. V Indii je mnoho sannyāsīnů, kteří zdůrazňují, jak je tělo důležité. Někteří z nich pokládají za zvláště důležité tělo chudého člověka, jehož označují za daridra-nārāyaṇa, jako kdyby Nārāyaṇa měl hmotné tělo. Mnozí další zdůrazňují důležitost společenského postavení těla, jako brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya či śūdra. Tito sannyāsīni jsou považováni za největší darebáky (asattamāḥ). Jsou nestydatí, protože pokládají tělo brāhmaṇy za brāhmaṇu a ještě nepochopili rozdíl mezi tělem a duší. Bráhmanství (brāhmaṇya) spočívá v poznání Brahmanu. Tělo brāhmaṇy však není Brahman. Stejně tak není tělo bohaté ani chudé. Kdyby tělo chudého člověka bylo daridra-nārāyaṇa, tělo bohatého člověka by muselo být naopak dhanī-nārāyaṇa. Proto jsou zde sannyāsīni, kteří nevědí, co znamená Nārāyaṇa, a považují tělo za Brahman či za Nārāyaṇa, označeni jako ti nejodpornější darebáci (asattamāḥ). Pod vlivem tělesného pojetí života připravují různé plány, jak sloužit tělu. Vedou absurdní mise zabývající se takzvanými náboženskými činnostmi, které pouze matou celou společnost. O těchto sannyāsīnech je zde řečeno, že jsou apatrapaḥ a asattamāḥ — nestydatí a duchovně pokleslí.