SLOKA 70
rūpa-peśala-mādhurya-
saugandhya-priya-darśanaḥ
strīṇāṁ priyatamo nityaṁ
mattaḥ sva-pura-lampaṭaḥ
rūpa—krása; peśala—tělesné rysy; mādhurya—přitažlivost; saugandhya—vonící, ozdobený různými květinovými girlandami a santálovou pastou; priya-darśanaḥ—krásný na pohled; strīṇām—žen; priya-tamaḥ — přirozený oblíbenec; nityam—každý den; mattaḥ—pyšný jako šílenec; sva-pura—ve svém městě; lampaṭaḥ—velmi lpící na ženách pod vlivem chtivých tužeb.
Měl jsem krásnou tvář a přitažlivé tělo. Zdobil jsem se girlandami z květů a santálovou pastou a líbil se ženám ve svém městě. Následkem toho jsem byl zmatený, neustále ve mně hořely chtivé touhy.
Z popisu krásy Nārady Muniho, když byl jedním z obyvatel Gandharvaloky, je zřejmé, že na této planetě je každý nesmírně krásný a vždy ozdobený květy a santálovou pastou. Nārada se tehdy jmenoval Upabarhaṇa a dovedně se zdobil tak, aby upoutal pozornost žen. Tak se stal — jak uvidíme v dalších verších — záletníkem. Být v tomto životě záletníkem je neštěstí, protože ten, koho nadměrně přitahují ženy, poklesne mezi śūdry, kteří se mohou stýkat se ženami bez omezení. V tomto věku Kali, kdy jsou lidé mandāḥ sumanda-matayaḥ (zkažení mentalitou śūdrů), jsou takové volné styky zcela běžné. Muži z vyšších tříd — brāhmaṇa, kṣatriya a vaiśya — nemají možnost volného styku se ženami, ale mezi śūdry je to normální. Jelikož v tomto věku Kali neexistuje žádná kulturní výchova, nikdo není vyškolený po duchovní stránce, a každého je proto třeba považovat za śūdru; aśuddhāḥ śūdra-kalpā hi brāhmaṇāḥ kali-sambhavāḥ. Když se všichni lidé stanou śūdry, jsou naprosto zkažení (mandāḥ sumanda-matayaḥ). Vymýšlejí si svůj vlastní styl života, a tak se stávají nešťastníky (manda-bhāgyāḥ) a navíc je neustále vyvádějí z míry různé okolnosti.