Po ukončení pohřebních obřadů pro bratra začal Hiraṇyakaśipu hovořit ke svým synovcům a citoval ze śāster pravdu o životě. Aby je uklidnil, řekl jim: “Moji drazí synovci, pro hrdiny je smrt tváří v tvář nepříteli slavná. Živé bytosti se podle svých různých plodonosných činností setkají v tomto hmotném světě a pak je zákony přírody opět rozdělí. Vždy bychom však měli vědět, že duše, jež se zásadně liší od těla, je věčná, nezměnitelná, čistá, všeprostupující a všeho si vědomá. Když je spoutána hmotnou energií, rodí se podle různých styků s ní ve vyšších či nižších formách života. Tak dostává různé druhy těl, v nichž trpí nebo si užívá. Příčinou jejího štěstí a neštěstí je to, že se nechá ovlivnit podmínkami hmotné existence; jiné příčiny neexistují. Nikdo proto nemá být zarmoucen pohledem na působení karmy.”