SLOKA 35

Když člověk zemře během dne, pak bez ohledu na to, zda má být spálen či pochován, Védy přikazují vykonat pohřební obřad před západem slunce. A zemře-li v noci, je třeba pohřeb dokončit, než slunce vyjde. Královny však nepřestávaly bědovat pro mrtvé tělo — které je jen kusem hmoty — a nedovolily ho odnést ke spálení. To ukazuje, jak pevně svírá iluze hlupáky, kteří považují tělo za vlastní já. Ženy jsou obvykle pokládány za méně inteligentní. Z pouhé nevědomosti si královny myslely, že mrtvé tělo je jejich manžel, a nějak si představovaly, že pokud bude uchováno, manžel s nimi zůstane. Toto pojetí vlastního já je příznačné pro krávy a osly (go-khara). Měli jsme možnost vidět, jak dojiči někdy podvedou krávu, když jí zemře tele: položí před ní jeho mrtvé tělo a kráva, která by jinak nedojila, ho začne olizovat a nechá se podojit. Tím je doložen údaj śāstry, že hloupý člověk, podléhající tělesnému pojetí života, je jako kráva. Nejen že hloupí muži a ženy považují tělo za vlastní já—viděli jsme dokonce, jak žáci jednoho takzvaného yogīna přechovávali po mnoho dní jeho mrtvé tělo v domnění, že jejich guru je v samādhi. Teprve když se začalo rozkládat a nelibý zápach překonal jógové síly, žáci dovolili mrtvé tělo takzvaného yogīna spálit. Tělesné pojetí života hlupáků, kteří jsou přirovnáni ke kravám a oslům, je nesmírně silné. V současné době se zase význační vědci pokoušejí mrtvá těla zmrazovat, aby mohla být v budoucnosti opět přivedena k životu. Dávný příběh, který Hiraṇyakaśipu vyprávěl, se musel odehrát již před mnoha milióny let, neboť Hiraṇyakaśipu, jenž sám žil před milióny let, již tehdy hovořil o události z dějin. Došlo k ní tedy ještě před narozením Hiraṇyakaśipua, ale tatáž nevědomost, spojená s tělesným pojetím života, převládá dodnes; a to nejen mezi laiky, ale i mezi vědci, kteří si myslí, že budou moci oživit zmrazené mrtvoly.

Královny zjevně nechtěly vydat mrtvé tělo ke spálení proto, že měly strach z umírání s mrtvým tělem svého manžela.