SLOKA 48
vitathābhiniveśo ’yaṁ
yad guṇeṣv artha-dṛg-vacaḥ
yathā manorathaḥ svapnaḥ
sarvam aindriyakaṁ mṛṣā
vitatha—marné; abhiniveśaḥ—pojetí; ayam—toto; yat—které; guṇeṣu—v kvalitách hmotné přírody; artha—jako skutečnost; dṛk-vacaḥ — vidět a hovořit o; yathā—jako; manorathaḥ—mentální výmysl (vidina); svapnaḥ—sen; sarvam—vše; aindriyakam—vytvořené smysly; mṛṣā — falešné.
Je zbytečné vidět hmotné kvality přírody a takzvané štěstí a neštěstí, které z nich plyne, jako skutečné, a také o nich tak hovořit. Když mysl během dne bloumá a člověk se začne považovat za nesmírně důležitého nebo když se mu v noci zdá, jak si s ním užívá krásná žena, jsou to pouze klamné sny. Podobně o štěstí a neštěstí zapříčiněných hmotnými smysly je třeba vědět, že nemají žádný význam.
Štěstí a neštěstí pocházející z činností hmotných smyslů nepředstavují skutečné štěstí a neštěstí. Bhagavad-gītā proto učí o štěstí, které je transcendentální vůči hmotnému pojetí života (sukham ātyantikaṁ yat tad buddhi-grāhyam atīndriyam). Když jsou naše smysly zbaveny hmotného znečištění, stávají se transcendentálními (atīndriya), a když jsou transcendentální smysly zaměstnány službou Pánovi smyslů, Hṛṣīkeśovi, můžeme prožívat skutečnou, transcendentální radost. Jakékoliv štěstí či neštěstí vytvořené spekulací jemnohmotné mysli je klamné; je to pouhý výmysl. Proto bychom si neměli vytvářet představy o takzvaném štěstí. Nejlépe je zaměstnat mysl službou Pánu, Hṛṣīkeśovi, a tak prožívat opravdový blažený život.
Ve Védách stojí: apāma-somam amṛtā abhūma apsarobhir viharāma. S odkazem na to se lidé chtějí dostat na nebeské planety, užívat si tam s mladými dívkami a pít soma-rasu. Taková pomyslná radost je ovšem bezcenná. Bhagavad-gītā (7.23) to dokládá takto: antavat tu phalaṁ teṣāṁ tad bhavaty alpa-medhasām — “Lidé s nízkou inteligencí uctívají polobohy a výsledky, které tím získávají, jsou omezené a dočasné.” Dokonce i když živá bytost díky plodonosnému jednání či uctívání polobohů dosáhne vyšších planetárních soustav, kde ji čeká vytoužený smyslový požitek, Bhagavad-gītā prohlašuje její situaci za dočasnou (antavat). Štěstí, které takto prožívá, je jako požitek z objímání mladé ženy ve snu — nějaký čas to může být příjemné, ale základní princip je klamný. Výplody mysli vytvářející štěstí a neštěstí v tomto hmotném světě jsou kvůli své klamnosti přirovnány ke snům. Všechny myšlenky na dosažení štěstí pomocí hmotných smyslů stojí na klamném základě, a nemají tedy žádný význam.