SLOKA 35
yadi dāsyasy abhimatān
varān me varadottama
bhūtebhyas tvad-visṛṣṭebhyo
mṛtyur mā bhūn mama prabho
yadi—jestliže; dāsyasi—dáš; abhimatān—vytoužená; varān—požehnání; me—mně; varada-uttama—ó nejlepší ze všech dárců požehnání; bhūtebhyaḥ—od živých bytostí; tvat—tebou; visṛṣṭebhyaḥ—které jsou stvořené; mṛtyuḥ—smrt; mā—ne; bhūt—nechť je; mama—moje; prabho—ó můj pane.
Ó můj pane, nejlepší z dárců požehnání, jsi-li ochoten obdařit mě tím, po čem toužím, pak prosím, aby mě nezabila žádná z živých bytostí, které jsi stvořil.
Poté, co se Pán Brahmā, první stvořená bytost v tomto vesmíru, zrodil z pupku Garbhodakaśāyī Viṣṇua, stvořil mnoho dalších druhů živých bytostí, které měly ve vesmíru žít. Od počátku stvoření se tedy živé bytosti rodily z vyšší živé bytosti. Z konečného hlediska je nejvyšší živou bytostí, otcem všech ostatních, Pán Kṛṣṇa. Ahaṁ bīja-pradaḥ pitā — On je otcem dávajícím símě všech živých bytostí.
Hiraṇyakaśipu uctíval Pána Brahmu jako Nejvyšší Osobnost Božství a očekával, že se díky jeho požehnání stane nesmrtelným. Nyní však pochopil, že ani Pán Brahmā není nesmrtelný, neboť na konci věku zemře i on. Proto jej obezřetně žádá o požehnání, která se téměř vyrovnají nesmrtelnosti. Jeho první žádostí je, aby ho nezabila žádná živá bytost stvořená Pánem Brahmou.