SLOKA 31-32
brahmaṇyaḥ śīla-sampannaḥ
satya-sandho jitendriyaḥ
ātmavat sarva-bhūtānām
eka-priya-suhṛttamaḥ
dāsavat sannatāryāṅghriḥ
pitṛvad dīna-vatsalaḥ
bhrātṛvat sadṛśe snigdho
guruṣv īśvara-bhāvanaḥ
vidyārtha-rūpa-janmāḍhyo
māna-stambha-vivarjitaḥ
brahmaṇyaḥ—s výchovou a vzděláním řádného brāhmaṇy; śīla-sampannaḥ—se všemi dobrými vlastnostmi; satya-sandhaḥ—odhodlaný poznat Absolutní Pravdu; jita-indriyaḥ—dokonale ovládající smysly a mysl; ātma-vat—jako Nadduše; sarva-bhūtānām—všech živých bytostí; eka-priya—jediný milovaný; suhṛt-tamaḥ—nejlepší přítel; dāsa-vat—jako obyčejný služebník; sannata—vždy poslušný; ārya-aṅghriḥ—u lotosových nohou velkých osobností; pitṛ-vat—přesně jako otec; dīna-vatsalaḥ—laskavý k ubohým; bhrātṛ-vat—přesně jako bratr; sadṛśe—k sobě rovným; snigdhaḥ—plný zalíbení; guruṣu—k duchovním učitelům; īśvara-bhāvanaḥ—jež považoval za rovné Nejvyšší Osobnosti Božství; vidyā—vzdělání; artha—bohatství; rūpa—krása; janma—urozenost; āḍhyaḥ—obdařený; māna—pýcha; stambha—drzost; vivarjitaḥ—zcela prostý.
(Zde jsou popsány vlastnosti, které měl Mahārāja Prahlāda, syn Hiraṇyakaśipua:) Byl dokonale vychovaný a vzdělaný jako kvalifikovaný brāhmaṇa. Měl vynikající charakter a byl odhodlaný poznat Absolutní Pravdu. Zcela ovládal své smysly a mysl. Stejně jako Nadduše byl laskavý ke každé živé bytosti a nejlepší přítel všech. K úctyhodným osobám se choval jako obyčejný služebník, k nebohým jako otec, sobě rovným byl nakloněn jako chápající bratr a své učitele, duchovní mistry a starší duchovní bratry považoval za rovné Nejvyšší Osobnosti Božství. Nebyl pyšný, přestože byl obdařen vzděláním, bohatstvím, krásou, urozeností a tak dále.
Zde jsou uvedeny některé z předností vaiṣṇavy. Vaiṣṇava je automaticky brāhmaṇou, neboť má všechny příznivé charakteristiky brāhmaṇů:
śamo damas tapaḥ śaucaṁ
kṣāntir ārjavam eva ca
jñānaṁ vijñānam āstikyaṁ
brahma-karma svabhāva-jam
“Klid, sebeovládání, askeze, čistota, snášenlivost, čestnost, poznání, moudrost a zbožnost jsou přirozené charakteristiky, podle kterých jednají brāhmaṇové.” (Bg. 18.42) Tělo vaiṣṇavy projevuje tyto přednosti, a proto je dokonalý vaiṣṇava také dokonalým brāhmaṇou, což zde vyjadřují slova brahmaṇyaḥ śīla-sampannaḥ. Vaiṣṇava je vždy odhodlaný poznat Absolutní Pravdu a k tomu je zapotřebí zcela ovládat smysly a mysl. Prahlāda Mahārāja oplýval všemi těmito vlastnostmi. Vaiṣṇava každému vždy přeje dobro. O šesti Gosvāmīch je například řečeno: dhīrādhīra-jana-priyau. Měli je stejně rádi vznešení i hrubí lidé. Vaiṣṇavové musí být stejně nakloněni všem, bez ohledu na jejich postavení, tak jako Paramātmā (ātmavat). Īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati — Paramātmā nechová nenávist vůči nikomu; sídlí v srdci brāhmaṇy, ale i v srdci prasete. Vaiṣṇavové nikdy neodmítají jednat pro dobro všech, stejně jako měsíc nikdy neodepře své příjemné paprsky ani domu caṇḍāly. Vaiṣṇava proto vždy poslouchá duchovního učitele (ārya). Slovem ārya je nazýván ten, kdo pokročil v poznání. Toho, komu se poznání nedostává, tak nazvat nelze. V současnosti se ovšem slova ārya užívá pro bezbožné lidi. Tak vypadá neblahá situace Kali-yugy.
Slovo guru poukazuje na duchovního učitele, který zasvěcuje svého žáka do toho, jak dělat pokroky v realizaci vědy o Kṛṣṇovi neboli vědomí Kṛṣṇy. To uvádí Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura (śrī-bhagavan-mantropadeśake gurāv ity arthaḥ).