SLOKA 33
nodvigna-citto vyasaneṣu niḥspṛhaḥ
śruteṣu dṛṣṭeṣu guṇeṣv avastu-dṛk
dāntendriya-prāṇa-śarīra-dhīḥ sadā
praśānta-kāmo rahitāsuro ’suraḥ
na—ne; udvigna—rozrušené; cittaḥ—jehož vědomí; vyasaneṣu—v nebezpečí; niḥspṛhaḥ—bez touhy; śruteṣu—po věcech, o kterých slyšel (zvláště dosažení nebeských planet za zbožné jednání); dṛṣṭeṣu—i dočasných věcech, které viděl; guṇeṣu—objekty smyslového požitku pod vlivem kvalit hmotné přírody; avastu-dṛk—vidící jako nepodstatné; dānta—ovládající; indriya—smysly; prāṇa—životní sílu; śarīra—tělo; dhīḥ—a inteligence; sadā—vždy; praśānta—uklidněné; kāmaḥ—jehož hmotné touhy; rahita—zcela prostý; asuraḥ—démonské povahy; asuraḥ—přestože se narodil v démonské rodině.
Přestože se Prahlāda Mahārāja narodil v rodině asurů, sám nebyl asurou, ale velkým oddaným Pána Viṣṇua. Na rozdíl od ostatních asurů nikdy nechoval zášť vůči vaiṣṇavům. Nerozrušilo ho, když se ocitl v nebezpečí, a přímo ani nepřímo se nezajímal o plodonosné činnosti popsané ve Védách. Hmotné věci pro něho neměly žádnou cenu, a byl tedy zcela prostý hmotných tužeb. Vždy ovládal smysly a životní vzduch a s vyrovnanou inteligencí a rozhodností překonal veškerý chtíč.
Z tohoto verše zjišťujeme, že to, zda člověk má či nemá příslušné vlastnosti, není dáno původem. Prahlāda Mahārāja byl původem asura, a přesto měl všechny vlastnosti dokonalého brāhmaṇy (brahmaṇyaḥ śīla-sampannaḥ). Pod vedením duchovního učitele se může každý stát zcela způsobilým brāhmaṇou. Prahlāda Mahārāja byl živoucím příkladem toho, jak myslet na duchovního učitele a pokojně přijímat jeho pokyny.