Prahlāda Mahārāja neplnil nařízení svých učitelů, neboť neustále uctíval Pána Viṣṇua. Tato kapitola líčí, jak se ho Hiraṇyakaśipu snažil zabít—dokonce ho nechal uštknout hadem a hodit pod nohy slonům — ale nikdy neuspěl.