Jednou se Hiraṇyakaśipu svého syna zeptal, co považuje za nejlepší z toho, co se naučil od svých učitelů. Prahlāda Mahārāja odpověděl, že člověk, který je zcela prostoupen hmotným vědomím rozdílů a myslí si: “To je moje, a toto patří mému nepříteli,” se má zříci rodinného života a odejít do lesa uctívat Nejvyššího Pána.