Když Hiraṇyakaśipu slyšel svého malého syna hovořit o oddané službě, usoudil, že ho zkazil nějaký přítel ve škole. Nařídil proto učitelům postarat se, aby se z chlapce nestal oddaný vědomý si Kṛṣṇy. Když se však Ṣaṇḍa a Amarka Prahlāda Mahārāje tázali, proč se staví proti jejich učení, Prahlāda je poučil, že považovat se za vlastníka je iluze a on se proto snaží stát čistým oddaným Pána Viṣṇua. Učitelé, které tato odpověď velice rozhněvala, chlapce trestali a různě ho zastrašovali. Učili ho, jak nejlépe uměli, a poté ho přivedli k jeho otci.