Hiraṇyakaśipu si láskyplně posadil svého syna na klín a tázal se ho na to nejlepší, co se od svých učitelů naučil. Prahlāda Mahārāja začal jako obvykle velebit devět způsobů oddané služby, počínaje śravaṇam a kīrtanam. Hiraṇyakaśipu, král démonů, se nesmírně rozhněval a plísnil Ṣaṇḍu a Amarku, že chlapce špatně vychovali. Tito takzvaní učitelé králi sdělili, že Prahlāda Mahārāja je oddaným sám od sebe a jejich pokyny neposlouchá. Když prokázali svou nevinu, Hiraṇyakaśipu se svého syna zeptal, kde se učil viṣṇu-bhakti. Prahlāda Mahārāja odpověděl, že ti, kdo lpí na rodinném životě, nemohou rozvinout vědomí Kṛṣṇy; ani individuálně, ani kolektivně. Místo toho opakovaně podstupují utrpení v podobě rození a umírání v hmotném světě a neustále jen žvýkají to, co je již přežvýkané. Prahlāda vysvětlil, že povinností všech lidí je přijmout útočiště u čistého oddaného, což jim umožní poznat vědomí Kṛṣṇy.