SLOKA 22
hiraṇyakaśipur uvāca
prahrādānūcyatāṁ tāta
svadhītaṁ kiñcid uttamam
kālenaitāvatāyuṣman
yad aśikṣad guror bhavān
hiraṇyakaśipuḥ uvāca—král Hiraṇyakaśipu řekl; prahrāda—můj milý Prahlāde; anūcyatām—ať je řečeno; tāta—můj milý synu; svadhītam — naučené; kiñcit—něco; uttamam—velmi pěkné; kālena etāvatā—po tak dlouhou dobu; āyuṣman—ó požehnaný dlouhým životem; yat—co; aśikṣat—naučil ses; guroḥ—od svých učitelů; bhavān—ty.
Hiraṇyakaśipu řekl: Můj milý synu Prahlāde, požehnaný dlouhým životem, tak dlouho již nasloucháš svým učitelům vykládajícím různá témata. Nyní mi prosím zopakuj, co z tohoto poznání považuješ za nejlepší.
Hiraṇyakaśipu se zde svého syna dotazuje, co se naučil od svého gurua. Prahlāda Mahārāja měl dva druhy guruů: Ṣaṇḍa a Amarka, synové Śukrācāryi v rodové učednické posloupnosti, byli guruové jmenovaní jeho otcem, ale dalším Prahlādovým guruem byl vznešený Nārada Muni, od něhož se učil, když byl v lůně své matky. Prahlāda Mahārāja odpověděl na otcův dotaz poučením, které dostal od svého duchovního učitele Nārady. Znovu tedy nastala neshoda názorů, protože Prahlāda chtěl vyložit to nejlepší, co se naučil od svého duchovního učitele, zatímco Hiraṇyakaśipu očekával, že uslyší o politice a diplomacii, kterým se Prahlāda učil u Ṣaṇḍy a Amarky. Když nyní Prahlāda Mahārāja začal vykládat, co se naučil od svého gurua Nārady Muniho, neshoda mezi otcem a synem nabyla hrozivé podoby.