SLOKA 37
paro ’py apatyaṁ hita-kṛd yathauṣadhaṁ
sva-dehajo ’py āmayavat suto ’hitaḥ
chindyāt tad aṅgaṁ yad utātmano ’hitaṁ
śeṣaṁ sukhaṁ jīvati yad-vivarjanāt
paraḥ—nenáležející ke stejné skupině či rodině; api—ačkoliv; apatyam—dítě; hita-kṛt—prospívající; yathā—tak jako; auṣadham—léčivá bylina; sva-deha-jaḥ—zrozený z vlastního těla; api—ačkoliv; āmaya-vat—jako nemoc; sutaḥ—syn; ahitaḥ—který není příznivě nakloněn; chindyāt—je třeba useknout; tat—tu; aṅgam—část těla; yat—která; uta — ovšem; ātmanaḥ—tělu; ahitam—neprospívající; śeṣam—zbytek; sukham—šťastně; jīvati—žije; yat—čeho; vivarjanāt—díky useknutí.
Léčivá bylina z lesa sice nepatří do stejné kategorie jako člověk, ale přináší-li užitek, je velmi pečlivě uchovávána. A toho, kdo nepatří do rodiny, ale je pro ni prospěšný, je třeba chránit jako vlastního syna. Je-li naproti tomu nějaký úd našeho těla nakažen infekcí, je třeba ho amputovat, aby zbytek těla mohl šťastně žít. Pokud se vlastní syn staví na odpor, je nutné ho zavrhnout, třebaže se narodil z našeho těla.
Śrī Caitanya Mahāprabhu učí všechny oddané Pána, aby byli pokornější než tráva a snášenlivější než stromy; jinak bude jejich vykonávání oddané služby stále něčím narušováno. Zde je živoucí příklad toho, jak neoddaný, přestože je milujícím otcem, působí potíže oddanému. Hmotný svět je takový, že neoddaný otec se stává nepřítelem oddaného syna. Když se Hiraṇyakaśipu rozhodl zabít dokonce svého syna, uvedl příklad amputování části vlastního těla, do níž se dostala infekce a která je tedy zbytku těla nebezpečná. Stejný příklad lze samozřejmě použít také v případě neoddaných. Cāṇakya Paṇḍita doporučuje: tyaja durjana-saṁsargaṁ bhaja sādhu-samāgamam — oddaní, kteří mají vážný zájem o pokrok v duchovním životě, by se měli zříci společnosti neoddaných a vždy se stýkat s oddanými. Hmotná existence je dočasná a plná utrpení, a přílišná připoutanost k ní je tedy známkou nevědomosti. Oddaní, kteří jsou rozhodnuti podstupovat tapasyu (askezi), aby poznali vlastní já, a rozvinout duchovní vědomí, se proto musí zříci společnosti ateistů, neoddaných. Prahlāda Mahārāja neuznával filozofii svého otce Hiraṇyakaśipua, nicméně byl snášenlivý a pokorný. Hiraṇyakaśipu byl však jakožto neoddaný natolik znečištěn, že se nezdráhal zabít vlastního syna, a ospravedlňoval to logikou amputace.