SLOKA 24
tasmāt sarveṣu bhūteṣu
dayāṁ kuruta sauhṛdam
bhāvam āsuram unmucya
yayā tuṣyaty adhokṣajaḥ
tasmāt—proto; sarveṣu—všem; bhūteṣu—živým bytostem; dayām — milost; kuruta—prokazujte; sauhṛdam—přátelskost; bhāvam—postoje; āsuram—démonů (kteří rozdělují na přátele a nepřátele); unmucya — zřekněte se; yayā—čímž; tuṣyati—je uspokojen; adhokṣajaḥ—Nejvyšší Pán, který je mimo dosah smyslového vnímání.
Proto vás prosím, moji drazí přátelé z rodin démonů, počínejte si tak, aby Nejvyšší Pán, který přesahuje meze hmotného poznání, byl spokojen. Zřekněte se démonské povahy a při svém jednání se nenechte ovlivnit nepřátelstvím či dualitou. Prokazujte milost všem živým bytostem tím, že je budete učit oddané službě. Tak se stanete jejich přejícími přáteli.
V Bhagavad-gītě (18.55) Nejvyšší Osobnost Božství říká: bhaktyā mām abhijānāti yāvān yaś cāsmi tattvataḥ — “Poznat Nejvyššího Pána takového, jaký je, lze jedině oddanou službou.” Prahlāda Mahārāja nakonec vyzval své spolužáky, syny démonů, aby přijali proces oddané služby a začali kázat vědu o vědomí Kṛṣṇy každému. Kázání je nejlepší služba Pánu. S tím, kdo se začne věnovat této službě — šíření vědomí Kṛṣṇy—je Pán ihned nesmírně spokojen. V Bhagavad-gītě (18.69) sám prohlašuje: na ca tasmān manuṣyeṣu kaścin me priya-kṛttamaḥ — “Žádný služebník v tomto světě Mi není dražší než on a nikdy Mi nikdo dražší nebude.” Snaží-li se člověk upřímně a s plným nasazením šířit vědomí Kṛṣṇy kázáním o slávě Pána a Jeho svrchovanosti, pak se i tehdy, když nemá úplné vzdělání, stane nejdražším služebníkem Nejvyšší Osobnosti Božství. To je bhakti. S tím, kdo takto slouží lidstvu, bez rozlišování na přátele a nepřátele, bude Pán spokojen a poslání jeho života se naplní. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto každému doporučoval stát se oddaným-guruem a šířit vědomí Kṛṣṇy (yāre dekha, tāre kaha ’kṛṣṇa'-upadeśa). To je nejsnadnější způsob, jak poznat Nejvyšší Osobnost Božství. Toto kázání uspokojuje samotného kazatele i ty, kterým káže. Tak lze přinést mír a klid celému světu.
bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ
sarva-loka-maheśvaram
suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ
jñātvā māṁ śāntim ṛcchati
Od člověka se očekává, že pochopí tyto tři role Nejvyššího Pána: že je svrchovaným příjemcem požitku, vlastníkem všeho a nejlepším přítelem a příznivcem všech. Kazatel by měl těmto faktům sám porozumět a předávat je všem. Pak na celém světě zavládne klid a mír.
V tomto verši je velmi důležité slovo sauhṛdam (přátelskost). Lidé obvykle o vědomí Kṛṣṇy nic nevědí, a aby se tedy oddaný stal jejich nejlepším přítelem, měl by je všechny bez rozdílu o vědomí Kṛṣṇy učit. Jelikož je Nejvyšší Pán, Viṣṇu, v srdci každé bytosti, každé tělo je Viṣṇuovým chrámem. Nikdo by však tohoto poznání neměl zneužívat k ospravedlňování výrazů, jako je daridra-nārāyaṇa. Žije-li Nārāyaṇa v domě daridry, chudého člověka, neznamená to, že i On se stává chudákem. Pán žije všude — v domech chudých i bohatých — ale za všech okolností zůstává Nārāyaṇem; uvažování, že se stává chudákem nebo boháčem, je hmotné. Vždy a za všech okolností je ṣaḍ-aiśvarya-pūrṇa — v plné míře vlastní šest vznešených atributů.