SLOKA 3
sukham aindriyakaṁ daityā
deha-yogena dehinām
sarvatra labhyate daivād
yathā duḥkham ayatnataḥ
sukham—štěstí; aindriyakam—týkající se hmotných smyslů; daityāḥ — moji milí přátelé narození v démonských rodinách; deha-yogena—kvůli vlastnictví určitého druhu hmotného těla; dehinām—všech vtělených živých bytostí; sarvatra—všude (v kterékoliv formě života); labhyate—lze obdržet; daivāt—vyšším řízením; yathā—jako; duḥkham—neštěstí; ayatnataḥ—beze snahy.
Prahlāda Mahārāja pokračoval: Moji milí přátelé narození v démonských rodinách, štěstí prožívané při styku smyslových objektů s tělem lze obdržet v jakékoliv formě života, podle našich dřívějších plodonosných činností. Přichází samo, stejně jako neštěstí, aniž bychom o ně usilovali.
V hmotném světě s sebou každá forma života nese nějaké takzvané štěstí a takzvané neštěstí. Nikdo nepřivolává neštěstí, aby mohl trpět, ale ono přesto přichází. Stejně tak automaticky získáváme výhody, které skýtá hmotné štěstí, dokonce i když o ně neusilujeme. Toto štěstí a neštěstí lze bez námahy získat v kterékoliv formě života. Není proto zapotřebí ztrácet čas a energii bojem proti neštěstí nebo těžkou prací pro dosažení štěstí. Naší jedinou starostí v lidském životě má být obnovení vztahu s Nejvyšší Osobností Božství. Tím dosáhneme způsobilosti vrátit se domů, zpátky k Bohu. Hmotné štěstí a neštěstí přicházejí, jakmile přijmeme hmotné tělo, bez ohledu na to jaké. Za žádných okolností se jim nemůžeme vyhnout. Nejlepší využití lidského života tedy spočívá v obnovení našeho vztahu s Nejvyšším Pánem, Viṣṇuem.