SLOKA 4
tat-prayāso na kartavyo
yata āyur-vyayaḥ param
na tathā vindate kṣemaṁ
mukunda-caraṇāmbujam
tat—na to (uspokojování smyslů a hospodářský rozvoj); prayāsaḥ—snaha; na—ne; kartavyaḥ—být vynakládána; yataḥ—z čeho; āyuḥ-vyayaḥ—promarnění života; param—pouze či z konečného hlediska; na—ani; tathā—tak; vindate—vychutnává; kṣemam—konečný cíl života; mukunda—Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který může živou bytost vysvobodit z hmotného zajetí; caraṇa-ambujam—lotosové nohy.
Nikdo by se neměl snažit o pouhé dosažení smyslového požitku či hmotného štěstí pomocí hospodářského rozvoje, neboť výsledkem není nic jiného než ztráta času a energie, žádný skutečný zisk. Zaměří-li člověk své úsilí k vědomí Kṛṣṇy, zaručeně může dosáhnout duchovní úrovně seberealizace. Hospodářský rozvoj takový prospěch nepřinese.
Běžně vidíme materialisty, jak jsou celé dny a noci zaneprázdněni hospodářským rozvojem ve snaze zvětšit své hmotné bohatství. Ale i kdybychom předpokládali, že ze svého snažení mají nějaký prospěch, neřeší to skutečný problém jejich života. Navíc ani nevědí, co tím skutečným problémem je. To je výsledek nedostatku duchovního vzdělání. Zvláště v tomto věku se všichni lidé nacházejí v temnotě tělesného pojetí života a nevědí nic o duši a jejích potřebách. Svedeni slepými vůdci společnosti považují tělo za vše a snaží se mu stále zajišťovat hmotné pohodlí. Taková civilizace je zatracena, protože nevede lidstvo k poznání skutečného cíle života. Lidé jen marní čas a cenný dar lidského těla, neboť lidskou bytost, jež nekultivuje duchovní život a umírá jako kočky a psi, čeká po ukončení tohoto života degradace. Ocitne se v koloběhu opakovaného zrození a smrti. Tímto způsobem přichází o skutečný prospěch, který lidský život přináší — možnost rozvinout vědomí Kṛṣṇy a vyřešit životní problémy.