Když byl Hiraṇyakaśipu zabit, Pán byl i nadále plný hněvu, a polobozi v čele s Pánem Brahmou Ho nedokázali uklidnit. Dokonce ani matka Lakṣmī, bohyně štěstí a stálá společnice Nārāyaṇa, se před Pána Nṛsiṁhadeva neopovážila předstoupit. Tehdy Pán Brahmā požádal Prahlāda Mahārāje, aby šel a utišil Pánův hněv. Prahlāda Mahārāja se vůbec nebál, jelikož měl naprostou důvěru, že Nṛsiṁhadeva, jeho pán, je mu příznivě nakloněn. S velkou vážností přistoupil k lotosovým nohám Pána a složil Mu uctivé poklony. Pán Nṛsiṁhadeva, který měl Prahlāda Mahārāje velmi rád, položil ruku na jeho hlavu, a díky tomu, že se ho Pán dotkl, Prahlāda okamžitě nabyl duchovního poznání (brahma-jñāna). Přednesl tedy Pánu modlitby vycházející z úplného duchovního poznání a úplné extáze oddanosti. Následuje učení, které vyslovil v podobě svých modliteb.