Pán Nṛsiṁhadeva se nezjevil jen pro osobní prospěch Prahlāda, ale ve prospěch celé lidské společnosti. Jeho nelítostná podoba může neoddanému připadat příšerná, ale oddanému je Pán vždy příznivě nakloněn, stejně jako ve svých jiných podobách. Podmíněný život v hmotném světě je ve skutečnosti strašný; oddaný se také nebojí ničeho jiného. Strach z hmotné existence vzniká kvůli falešnému egu. Konečným cílem života každé živé bytosti je proto dosáhnout postavení služebníka Pánova služebníka. Strasti živých bytostí v hmotném světě mohou být odstraněny jedině milostí Pána. I když jsou zde takzvaní hmotní ochránci, jako je Pán Brahmā a ostatní polobozi, nebo dokonce i vlastní otec, nechrání-li člověka Nejvyšší Osobnost Božství, jsou bezmocní. Ten, kdo však bezvýhradně přijal útočiště u lotosových nohou Pána, může být před náporem hmotné přírody zachráněn. Každá živá bytost by se proto měla odpoutat od takzvaného hmotného štěstí a za každou cenu přijmout útočiště u Pána. To je poslání lidského života. Nechat se přitahovat smyslovým požitkem je pošetilost. To, zda je člověk oddaným Pána či neoddaným, nezávisí na jeho zrození ve vysoce či nízko postavené rodině. Dokonce ani Pán Brahmā a bohyně štěstí nemohou získat úplnou přízeň Nejvyššího Pána, ale oddanému je taková oddaná služba velice snadno dostupná. Pán udílí svou milost rovnocenně každému, bez ohledu na jeho vysoké či nízké postavení. Prahlāda Mahārāja se stal vznešeným oddaným díky požehnání od Nārady Muniho. Pán vždy chrání oddaného před impersonalisty a voidisty. Je v srdci všech bytostí v podobě Nadduše, aby jim poskytoval ochranu a veškerý prospěch. Proto někdy zabíjí a jindy chrání. Neměli bychom Pána vinit za nějaká nedopatření. To, že v tomto hmotném světě vidíme rozmanité druhy života, je Jeho plán. Každý z nich je z konečného hlediska projevem Jeho milosti.