I když se celý vesmírný projev od Pána neliší, přesto se zároveň hmotný svět liší od duchovního. Jedině milostí Nejvyššího Pána můžeme pochopit, jakým způsobem podivuhodná hmotná příroda jedná. Například Pán Brahmā přišel sice na svět z lotosového květu, který vyrostl z břicha Garbhodakaśāyī Viṣṇua, ale po svém narození nevěděl, co má dělat. Napadli ho dva démoni, Madhu a Kaiṭabha, kteří ukradli védské poznání, ale Pán je zabil a poznání svěřil Pánu Brahmovi. V každém věku se Pán zjevuje mezi polobohy, lidskými bytostmi, zvířaty, světci a vodními živočichy. Všechny tyto inkarnace přicházejí chránit oddané a zabíjet démony, ale toto zabíjení a chránění není výrazem předpojatosti Nejvyššího Pána. Podmíněná duše je neustále přitahována vnější energií, a proto podléhá chtíči a chamtivosti a trpí v podmínkách daných hmotnou přírodou. Pánova bezpříčinná milost vůči Jeho oddanému je jediným prostředkem, jak se vymanit z hmotné existence. Ten, kdo se věnuje oslavování Pánových činností, se nikdy nebojí hmotného světa, zatímco ten, kdo Pána takto oslavovat nedokáže, neustále naříká.