Ti, kdo se zajímají o tiché uctívání Pána v ústraní, mohou sami dosáhnout vysvobození, ale čistého oddaného vždy rmoutí, když vidí ostatní trpět. Nestará se proto o vlastní osvobození a neustále káže oslavováním Pána. Proto se Prahlāda Mahārāja snažil kázáním vysvobodit své spolužáky a nikdy nemlčel. Přestože jsou mlčení, podstupování askeze, studium védské literatury, konání obřadů, život v ústraní, recitování japy a meditace o transcendenci uznávanými prostředky k dosažení vysvobození, věnují se jim neoddaní nebo podvodníci, kteří chtějí žít na úkor druhých. Avšak čistý oddaný, který s takovými podvodnými činnostmi nemá nic společného, může vidět Pána tváří v tvář.