SLOKA 13
sarve hy amī vidhi-karās tava sattva-dhāmno
brahmādayo vayam iveśa na codvijantaḥ
kṣemāya bhūtaya utātma-sukhāya cāsya
vikrīḍitaṁ bhagavato rucirāvatāraiḥ
sarve—všichni; hi—jistě; amī—tito; vidhi-karāḥ—vykonavatelé příkazů; tava—Tvoji; sattva-dhāmnaḥ—který se neustále nacházíš v transcendentálním světě; brahma-ādayaḥ—polobozi v čele s Pánem Brahmou; vayam—my; iva—jako; īśa—ó můj Pane; na—ne; ca—a; udvijantaḥ — kteří se bojí (Tvého hrůzostrašného vzhledu); kṣemāya—pro ochranu; bhūtaye—kvůli zvětšení; uta—je řečeno; ātma-sukhāya—kvůli osobnímu uspokojení, plynoucímu z takových zábav; ca—také; asya—tohoto (hmotného světa); vikrīḍitam—projevené; bhagavataḥ—Tebe, ó Pane; rucira—velice příjemné; avatāraiḥ—Tvými inkarnacemi.
Ó můj Pane, který setrváváš v transcendentálním postavení, všichni polobozi v čele s Pánem Brahmou jsou Tvými upřímnými služebníky. Nejsou tedy jako my (Prahlāda a jeho otec, démon Hiraṇyakaśipu). To, že ses zjevil v této hrůzostrašné podobě, je Tvou zábavou pro Tvé vlastní potěšení. Takové inkarnace vždy přicházejí chránit vesmír a zlepšit situaci v něm.
Prahlāda Mahārāja chtěl zdůraznit, že jeho otec a všichni ostatní členové jeho rodiny byli nešťastníci, jelikož byli démoni, zatímco oddaní Pána jsou vždy šťastliví, neboť jsou neustále připraveni plnit Pánovy pokyny. Když se Nejvyšší Pán zjevuje v tomto hmotném světě v různých inkarnacích, jedná dvojím způsobem: zachraňuje oddané a ničí démony (paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām). Pán Nṛsiṁhadeva se například zjevil, aby ochránil svého oddaného. Zábavy, jaké předvedl, nemají nahánět oddaným hrůzu, ale ti se přesto vzhledem ke své bezelstnosti a odevzdanosti této nelítostné inkarnace Pána báli. Prahlāda Mahārāja proto v následující modlitbě Pána žádá, aby zanechal svého hněvu.