SLOKA 24
tasmād amūs tanu-bhṛtām aham āśiṣo ’jña
āyuḥ śriyaṁ vibhavam aindriyam āviriñcyāt
necchāmi te vilulitān uruvikrameṇa
kālātmanopanaya māṁ nija-bhṛtya-pārśvam
tasmāt—proto; amūḥ—veškerý tento (majestát); tanu-bhṛtām—ve vztahu k živým bytostem s hmotnými těly; aham—já; āśiṣaḥ ajñaḥ — dobře obeznámen s výsledky takových požehnání; āyuḥ—dlouhý život; śriyam—hmotné bohatství; vibhavam—vliv a sláva; aindriyam—to vše určené k uspokojování smyslů; āviriñcyāt—počínaje Pánem Brahmou (až po malého mravence); na—ne; icchāmi—chci; te—Tebou; vilulitān — podléhající zničení; uru-vikrameṇa—který jsi nesmírně mocný; kāla-ātmanā—jakožto vládce času; upanaya—prosím přiveď; mām—mě; nija-bhṛtya-pārśvam—do společnosti Tvého věrného služebníka, Tvého oddaného.
Můj milý Pane, nyní mám dokonalou zkušenost se světským bohatstvím, mystickou mocí, délkou života a dalšími hmotnými rozkošemi, jichž si užívají všechny živé bytosti od Pána Brahmy až po mravence. Ty je v podobě mocného času všechny zničíš. Na základě své zkušenosti po nich proto netoužím. Můj milý Pane, žádám Tě, abys mi umožnil setkat se s Tvým čistým oddaným a nechal mě sloužit mu jako upřímný služebník.
Každý inteligentní člověk může studiem Śrīmad-Bhāgavatamu získat stejnou zkušenost jako Prahlāda Mahārāja, a to prostřednictvím historických událostí, uvedených v tomto velkém spisu duchovního poznání. Po vzoru Prahlāda Mahārāje bychom se měli důkladně přesvědčit o tom, že veškeré hmotné bohatství může být každým okamžikem ztraceno. Dokonce i toto tělo, jemuž se snažíme zajistit tolik smyslových rozkoší, může kdykoliv zaniknout. Duše je však věčná. Na hanyate hanyamāne śarīre — duše není nikdy zničena, ani když zanikne tělo. Inteligentní člověk by se proto měl zajímat o štěstí duše, nikoliv těla. I v případě, že živá bytost získá tělo s tak dlouhým životem, jaký má Pán Brahmā a ostatní velcí polobozi — i to bude zničeno. Inteligentní člověk by se tedy měl zajímat o duši, jíž nikdy zničit nelze.
Aby se živá bytost zachránila, musí přijmout útočiště u čistého oddaného. Narottama dāsa Ṭhākura proto říká: chāḍiyā vaiṣṇava-sevā nistāra pāyeche kebā. Ten, kdo se chce zachránit před ničivým vlivem hmotné přírody, který vzniká kvůli hmotnému tělu, musí rozvíjet vědomí Kṛṣṇy a snažit se Kṛṣṇu dokonale poznat. Bhagavad-gītā (4.9) uvádí: janma karma ca me divyam evaṁ yo vetti tattvataḥ. Je třeba Kṛṣṇu poznat takového, jaký je, a to lze jedině službou čistému oddanému. Prahlāda Mahārāja se proto modlí, aby mu Pán Nṛsiṁhadeva neudílel žádné hmotné bohatství a raději ho přivedl ke svému čistému oddanému a služebníkovi. Každý inteligentní člověk v tomto hmotném světě musí následovat Prahlāda Mahārāje (mahājano yena gataḥ sa panthāḥ). Prahlāda Mahārāja si nechtěl užívat majetku, který po sobě zanechal jeho otec; chtěl se raději stát služebníkem Pánova služebníka. Civilizaci, která podléhá iluzi a neustále usiluje o štěstí prostřednictvím hmotného rozvoje, Prahlāda Mahārāja a ti, kdo kráčejí přesně v jeho stopách, zavrhují.
Existují různé druhy hmotného bohatství, odborně zvané bhukti, mukti a siddhi. Bhukti znamená nacházet se ve velice dobrém postavení, například ve společnosti polobohů na vyšších planetárních soustavách, kde je možné si do nejvyšší míry užívat hmotného smyslového požitku. Mukti se vztahuje na znechucení hmotným rozvojem a touhu po splynutí s Nejvyšším. Siddhi znamená věnovat se náročné meditaci po vzoru yogīnů za účelem dosažení osmi druhů dokonalosti (aṇimā, laghimā, mahimā atd.). Všichni ti, kdo touží po nějakém hmotném pokroku prostřednictvím bhukti, mukti nebo siddhi, časem neuniknou trestu a vrátí se k hmotným činnostem. Prahlāda Mahārāja to vše zavrhl; chtěl se pouze stát učněm pod vedením čistého oddaného.