SLOKA 43
naivodvije para duratyaya-vaitaraṇyās
tvad-vīrya-gāyana-mahāmṛta-magna-cittaḥ
śoce tato vimukha-cetasa indriyārtha-
māyā-sukhāya bharam udvahato vimūḍhān
na—ne; eva—jistě; udvije—jsem znepokojený či plný obav; para — ó Nejvyšší; duratyaya—nepřekonatelná či velmi obtížně překonatelná; vaitaraṇyāḥ—z Vaitaraṇī, řeky hmotného světa; tvat-vīrya—Tvé slávy a činností; gāyana—z opěvování či rozdávání; mahā-amṛta—ve velkém oceánu nektaru duchovní blaženosti; magna-cittaḥ—jehož vědomí je pohroužené; śoce—pouze naříkám; tataḥ—z toho; vimukha-cetasaḥ — hlupáci a darebáci, kteří postrádají vědomí Kṛṣṇy; indriya-artha—ve smyslovém požitku; māyā-sukhāya—kvůli dočasnému, iluzornímu štěstí; bharam—falešné břemeno či zodpovědnost (za vydržování své rodiny, společnosti a národa a složitá opatření k tomuto účelu); udvahataḥ — kteří zdvíhají (tím, že rozsáhle plánují tato opatření); vimūḍhān—i když nejsou nic jiného než hlupáci a darebáci (myslím také na ně).
Ó nejlepší z velkých osobností, vůbec se nebojím hmotné existence, neboť setrvávám plně pohroužen v myšlenkách na Tvou slávu a Tvé činnosti, ať jsem kdekoliv. Mám pouze starost o hlupáky a darebáky, kteří spřádají složité plány, jak dosáhnout hmotného štěstí a zajistit blaho svým rodinám, společnosti a zemi. Dělám si starosti z lásky k nim.
Po celém světě připravuje každý velké plány, aby zmírnil utrpení hmotného světa, a to platí v přítomnosti, minulosti i budoucnosti. Avšak bez ohledu na jejich pečlivě vypracované politické, společenské a kulturní plány jsou zde všichni nazváni hlupáky (vimūḍha). V Bhagavad-gītě je řečeno, že hmotný svět je duḥkhālayam aśāśvatam, dočasný a plný utrpení, ale tito hlupáci se ho snaží změnit v sukhālayam, místo plné štěstí. Nevědí totiž, jak vše řídí hmotná příroda, která jedná po svém.
prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate
“Duše zmatená vlivem falešného ega se považuje za vykonavatele činností, které ve skutečnosti provádějí tři kvality hmotné přírody.” (Bg. 3.27)
Hmotná příroda, která se v osobní podobě nazývá Durgā, má za úkol trestat démony. I když asurové, bezbožní démoni, bojují o přežití, jsou bezprostředně napadáni bohyní Durgou, která má deset rukou s různými zbraněmi na jejich potrestání. Veze se na svém lvu neboli na kvalitách vášně a nevědomosti. Všichni svádějí těžký boj, aby zvítězili nad kvalitami vášně a nevědomosti a porazili hmotnou přírodu, ale přírodní zákony nakonec každého přemohou.
Mezi hmotným a duchovním světem protéká řeka jménem Vaitaraṇī, kterou musíme překonat, abychom se dostali na druhý břeh, do duchovního světa. To je velice obtížný úkol. V Bhagavad-gītě (7.14) Pán říká: daivī hy eṣā guṇa-mayī mama māyā duratyayā — “Tuto Mou božskou energii, složenou ze tří kvalit hmotné přírody, je těžké překonat.” Totéž slovo duratyaya, které znamená “velice obtížné”, je použito zde. Nikdo nemůže překonat přísné zákony hmotné přírody jinak než milostí Nejvyššího Pána. Materialisté se však přesto znovu a znovu snaží být šťastní v tomto hmotném světě, i když se jim žádný plán nepodaří uskutečnit. Proto jsou označeni slovem vimūḍha, prvotřídní hlupáci. Pokud jde o Prahlāda Mahārāje, on sám nebyl vůbec nešťastný — přestože byl v hmotném světě, byl si plně vědom Kṛṣṇy. Ti, kdo si jsou vědomi Kṛṣṇy a snaží se sloužit Pánu, nejsou nešťastní, zatímco ten, kdo vědomí Kṛṣṇy nezačal rozvíjet a bojuje o přežití, je nejen hloupý, ale také vůbec není šťastný. Prahlāda Mahārāja byl šťastný a nešťastný zároveň. Prožíval štěstí a transcendentální blaženost díky svému vědomí Kṛṣṇy, ale současně se velice rmoutil pro hlupáky a darebáky, kteří podrobně plánují, jak dosáhnout štěstí v tomto hmotném světě.