SLOKA 14
athāgre ṛṣayaḥ karmāṇ-
īhante ’karma-hetave
īhamāno hi puruṣaḥ
prāyo ’nīhāṁ prapadyate
atha—proto; agre—na začátku; ṛṣayaḥ—všichni učení ṛṣiové, světci; karmāṇi—plodonosné činnosti; īhante—konat; akarma—osvobození od plodů jednání; hetave—za účelem; īhamānaḥ—vykonávající tyto činnosti; hi—vskutku; puruṣaḥ—osoba; prāyaḥ—téměř vždy; anīhām—osvobození od karmy; prapadyate—získá.
Proto velcí světci, kteří chtějí lidem umožnit, aby dosáhli stádia, ve kterém jejich jednání již nebude poznamenáno výslednými plody, je nejprve zaměstnávají plodonosnými činnostmi. Nikdo nemůže dosáhnout stavu osvobození neboli jednání, jež nepřináší reakce, aniž by začal vykonáváním činností doporučených v śāstrách.
V Bhagavad-gītě (3.9) Nejvyšší Pán Kṛṣṇa radí: yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ — “Práci je třeba konat jako oběť Viṣṇuovi, jinak živou bytost poutá k tomuto hmotnému světu.” Lidé mají obvykle sklon těžce pracovat, aby byli v tomto hmotném světě šťastní, ale přestože se pro dosažení štěstí na celém světě vykonává mnoho různých činností, toto plodonosné jednání bohužel vytváří pouze problémy. Proto je doporučeno, aby se aktivní osoby zaměstnaly činnostmi s vědomím Kṛṣṇy, které se nazývají yajña, neboť tak postupně dospějí na úroveň oddané služby. Yajña znamená Pán Viṣṇu, yajña-puruṣa neboli poživatel všech obětí (bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ sarva-loka-maheśvaraṁ). Nejvyšší Pán je skutečným poživatelem, a proto postupně ztratíme chuť k hmotnému jednání, jestliže začneme jednat pro Jeho uspokojení.
Sūta Gosvāmī před velkým shromážděním mudrců v Naimiṣāraṇyi prohlásil:
ataḥ pumbhir dvija-śreṣṭhā
varṇāśrama-vibhāgaśaḥ
svanuṣṭhitasya dharmasya
saṁsiddhir hari-toṣaṇam
“Ó nejlepší z dvojzrozených, závěr je tedy takový, že nejvyšší dokonalostí, jíž lze dosáhnout vykonáváním povinností, které jsou předepsané pro všechny kasty a životní stavy, je potěšit Osobnost Božství.” (Bhāg. 1.2.13) Podle védských zásad musí každý jednat v souladu se svým zařazením jako brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha nebo sannyāsī. Každý by měl spět k dokonalosti takovým jednáním, kterým bude těšit Kṛṣṇu (saṁsiddhir hari-toṣaṇam). Kṛṣṇu nelze potěšit nečinným sezením; člověk musí pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství jednat podle pokynů duchovního mistra, a pak postupně dosáhne úrovně čisté oddané služby. Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.12) to potvrzuje:
naiṣkarmyam apy acyuta-bhāva-varjitaṁ
na śobhate jñānam alaṁ nirañjanam
“Poznání o seberealizaci, i když je oproštěné od hmotných sklonů, nevypadá dobře, chybí-li v něm pojetí Neomylného (Boha).” Jñānī doporučují proces naiṣkarmya — nic nedělat; pouze meditovat a myslet na Brahman—ale to není možné, dokud člověk nerealizuje Parabrahman, Kṛṣṇu. Činnost jakéhokoliv druhu bez vědomí Kṛṣṇy — ať už dobročinná, politická, či společenská — je pouze příčinou připoutanosti k hmotnému jednání (karma- bandhana).
Dokud je osoba zapletená v karma-bandhaně, je nucena přijímat nejrůznější druhy těl, které ji připravují o možnosti lidské podoby. Proto je v Bhagavad-gītě (6.3) doporučena karma-yoga:
ārurukṣor muner yogaṁ
karma kāraṇam ucyate
yogārūḍhasya tasyaiva
śamaḥ kāraṇam ucyate
“Je řečeno, že pro začátečníka v systému yogy je prostředkem práce a pro toho, kdo je v yoze již pokročilý, je prostředkem zastavení všech hmotných činností.” Nicméně:
karmendriyāṇi saṁyamya
ya āste manasā smaran
indriyārthān vimūḍhātmā
mithyācāraḥ sa ucyate
“Ten, kdo brání svým činným smyslům v jednání, ale jehož mysl dlí u smyslových objektů, klame sám sebe a nazývá se pokrytec.” (Bg. 3.6) Aby člověk vyvinul plné vědomí Kṛṣṇy, má zcela vážně jednat pro Kṛṣṇu, a ne sedět na místě a napodobovat takové velké osobnosti, jako byl Haridāsa Ṭhākura. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura takové napodobování odsoudil. Řekl:
duṣṭa mana! tumi kisera vaiṣṇava?
pratiṣṭhāra tare,
nirjanera ghare,
tava hari-nāma kevala kaitava.
“Má drahá mysli, co jsi za oddaného? Sedíš na osamělém místě, abys získala laciný obdiv, a předstíráš, že zpíváš Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, ale to vše je podvod.” Nedávno chtěl jeden africký oddaný v Māyāpuru napodobovat Haridāse Ṭhākura, ale po patnácti dnech se již nedokázal dále soustředit a odešel. Nesnažte se ukvapeně imitovat Haridāse Ṭhākura. Zaměstnejte se činnostmi s vědomím Kṛṣṇy a postupně dosáhnete stádia osvobození (muktir hitvānyathā rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ).