SLOKA 29
devā vaidhṛtayo nāma
vidhṛtes tanayā nṛpa
naṣṭāḥ kālena yair vedā
vidhṛtāḥ svena tejasā
devāḥ—polobozi; vaidhṛtayaḥ—Vaidhṛtiové; nāma—zvaní; vidhṛteḥ — Vidhṛtiho; tanayāḥ—kteří byli syny; nṛpa—ó králi; naṣṭāḥ—byly ztraceny; kālena—pod vlivem času; yaiḥ—jimiž; vedāḥ—Védy; vidhṛtāḥ — byly ochráněny; svena—jejich vlastní; tejasā—silou.
Ó králi, v Tāmasově manvantaře se polobohy stali také synové Vidhṛtiho zvaní Vaidhṛtiové. Jelikož se autorita Véd působením času vytrácela, tito polobozi ji svou silou obnovili.
V Tāmasově manvantaře žili polobozi dvojího druhu. Jeden druh tvořili Vaidhṛtiové. Povinností polobohů je ochraňovat autoritu Véd. Slovo devatā označuje toho, kdo zastává védskou autoritu, zatímco Rākṣasové jsou ti, kteří se staví proti ní. Nedbá-li se na autoritu Véd, v celém vesmíru nastává chaos. Proto je povinností polobohů, jakož i králů a vládních poradců, poskytovat védské autoritě plnou ochranu; jinak společnost upadne do chaotické situace, v níž nelze očekávat mír ani blahobyt.