SLOKA 7
śrī-balir uvāca
saṅgrāme vartamānānāṁ
kāla-codita-karmaṇām
kīrtir jayo ’jayo mṛtyuḥ
sarveṣāṁ syur anukramāt
śrī-baliḥ uvāca—Bali Mahārāja řekl; saṅgrāme—na bojišti; vartamānānām—všech, kteří jsou zde přítomní; kāla-codita—podléhajících času; karmaṇām—pro ty, kdo bojují nebo provádějí jiné činnosti; kīrtiḥ—sláva; jayaḥ—vítězství; ajayaḥ—porážka; mṛtyuḥ—smrt; sarveṣām—jich všech; syuḥ—musí nastat; anukramāt—jedno po druhém.
Bali Mahārāja odvětil: Všichni, kteří jsou shromážděni na tomto bojišti, jsou bezpochyby pod vlivem věčného času a je jisté, že podle svých předchozích činností postupně sklidí slávu, vítězství, porážku i smrt.
Ten, kdo na bojišti zvítězí, je slavný; pokud však prohraje, může i zemřít. Vítězství i porážka může nastat jak na bojišti, jako je toto, tak na bojišti života, na němž se odehrává boj o přežití. Vše probíhá podle přírodních zákonů (prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ). Každý bez výjimky podléhá kvalitám hmotné přírody, a proto ani vítěz, ani poražený není nezávislý, ale všechny ovládá hmotná příroda. Bali Mahārāja byl tedy velice moudrý. Věděl, že bitva nastala působením věčného času, pod jehož vlivem musí každý přijmout výsledky svého předchozího jednání. Proto se vůbec nebál, přestože mu Indra pohrozil, že ho nyní svým bleskem zabije. To je kšatrijská povaha: yuddhe cāpy apalāyanam (Bg. 18.43). Kṣatriya musí být za všech okolností tolerantní, zvláště na bojišti. Bali Mahārāja tedy prohlásil, že se smrti vůbec nebojí, přestože mu vyhrožovala tak vznešená osobnost, jako je nebeský král.