Tato kapitola popisuje, jak byl Pán Śiva popleten, když viděl nádhernou Mohinī-mūrti, inkarnaci Nejvyšší Osobnosti Božství, a jak později znovu přišel k rozumu. Když Pán Śiva slyšel o zábavách Śrī Hariho, Nejvyšší Osobnosti Božství v podobě přitažlivé ženy, nasedl na svého býka a vydal se Pána navštívit. Přistoupil k lotosovým nohám Pána v doprovodu své manželky Umy a svých služebníků, duchů (bhūta-gaṇa). Poklonil se Pánu jako všeprostupujícímu, vesmírné podobě, svrchovanému vládci stvoření, Nadduši, místu spočinutí všech a zcela nezávislé příčině všech příčin. Tak zněly jeho modlitby obsahující pravdivé popisy Pána, a poté vyjevil svoji touhu. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je velmi laskavý ke svým oddaným. Aby naplnil touhu Pána Śivy, expandoval svou energii a projevil se v podobě nádherné a přitažlivé ženy. Pohledem na Ni byl dokonce i Pán Śiva uchvácen, ale později se milostí Nejvyššího Pána opět ovládl. To svědčí o moci Pánovy vnější energie, díky níž je každý v tomto hmotném světě uchvácen podobou ženy. Díky milosti Nejvyšší Osobnosti Božství však může živá bytost vliv māyi překonat. To jasně ukázal Pán Śiva, nejpřednější oddaný Pána. Zprvu byl okouzlen, ale později Pánovou milostí znovu nabyl vlády nad svými pudy. V této souvislosti je řečeno, že jedině čistý oddaný se dokáže odpoutat od přitažlivých rysů māyi. Žádná jiná živá bytost nedokáže māyu překonat, jakmile je zlákána jejím vnějším projevem. Poté, co se Pánu Śivovi dostalo milosti Nejvyššího Pána, obřadně Ho obešel spolu se svou manželkou Bhavānī a duchy, svými společníky, a vrátil se do svého sídla. Śukadeva Gosvāmī tuto kapitolu zakončuje popisem transcendentálních vlastností Uttamaśloky, Nejvyšší Osobnosti Božství, a prohlášením, že Pána je možné oslavovat devíti druhy oddané služby, počínaje śravaṇaṁ a kīrtanam.