SLOKA 37
tam aviklavam avrīḍam
ālakṣya madhusūdanaḥ
uvāca parama-prīto
bibhrat svāṁ pauruṣīṁ tanum
tam—jeho (Pána Śivu); aviklavam—nerozrušeného událostmi, ke kterým došlo; avrīḍam—nezahanbeného; ālakṣya—když viděl; madhu- sūdanaḥ—Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž je známý jako Madhusūdana (ten, kdo zabil démona Madhua); uvāca—pravil; parama-prītaḥ — velmi potěšen; bibhrat—přijal; svām—svou vlastní; pauruṣīm—původní; tanum—podobu.
Když Pán Viṣṇu (Madhusūdana) viděl, že Pán Śiva není rozrušen ani zahanben, velice ho to potěšilo. Přijal tedy svou původní podobu a pak promluvil.
Pán Śiva sice žasl nad silou Pána Viṣṇua, ale nestyděl se. Byl naopak pyšný, že ho Pán Viṣṇu přemohl. Před Nejvyšší Osobností Božství není nic skryto, protože sídlí v srdci každého. V Bhagavad-gītě (15.15) říká: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca — “Sídlím v srdci každého a ode Mne pochází paměť, poznání a zapomnění.” Vše, k čemu došlo, se odehrálo pod dohledem Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto nebyl důvod něčeho litovat nebo se stydět. Přestože Pána Śivu nikdo nikdy neporazí, když byl poražen Pánem Viṣṇuem, byl pyšný na to, že má tak vznešeného a mocného Pána.