SLOKA 22
śrī-aditir uvāca
kenāhaṁ vidhinā brahmann
upasthāsye jagat-patim
yathā me satya-saṅkalpo
vidadhyāt sa manoratham
śrī-aditiḥ uvāca—Śrīmatī Aditi prosila; kena—jakými; aham—já; vidhinā—usměrňujícími zásadami; brahman—ó brāhmaṇo; upasthāsye — mohu potěšit; jagat-patim—Pána vesmíru, Jagannātha; yathā—pomocí jakých; me—moje; satya-saṅkalpaḥ—touha může být skutečně splněna; vidadhyāt—kéž splní; saḥ—On (Nejvyšší Pán); manoratham—ambice či touhy.
Śrīmatī Aditi řekla: Ó brāhmaṇo, vylož mi prosím usměrňující zásady, podle kterých mohu uctívat nejvyššího vládce světa, aby byl se mnou spokojen a splnil mi má přání.
Říká se: “Člověk míní, Bůh mění.” Člověk si může přát mnoho věcí, ale jeho touhy se nenaplní, dokud mu je nesplní Nejvyšší Osobnost Božství. Splnění touhy se nazývá satya-saṅkalpa. Toto slovo je zde velmi důležité. Aditi se vydala na milost svému manželovi, aby jí dal pokyny, podle nichž by mohla uctívat Nejvyšší Osobnost Božství a tím dosáhnout splnění všech svých přání. Žák musí nejprve učinit rozhodnutí, že je nutné, aby uctíval Nejvyššího Pána, a pak mu duchovní mistr dá patřičné pokyny. Nikdo nemůže duchovnímu mistrovi nic nakazovat, tak jako pacient nemůže od svého lékaře vyžadovat, aby mu předepsal určitý lék. Zde je popsán začátek uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství. Bhagavad-gītā (7.16) potvrzuje:
catur-vidhā bhajante māṁ
janāḥ sukṛtino 'rjuna
ārto jijñāsur arthārthī
jñānī ca bharatarṣabha
“Ó nejlepší z Bhāratovců, čtyři druhy zbožných lidí Mi začínají oddaně sloužit — soužený, toužící po bohatství, zvídavý a hledající poznání Absolutní Pravdy.” Aditi byla ārtha, soužená. Velice se rmoutila kvůli tomu, že její synové, polobozi, o vše přišli. Proto chtěla podle pokynů svého manžela Kaśyapy Muniho přijmout útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství.