SLOKA 12
apaśyann iti hovāca
mayānviṣṭam idaṁ jagat
bhrātṛ-hā me gato nūnaṁ
yato nāvartate pumān
apaśyan—neschopný Ho spatřit; iti—takto; ha uvāca—řekl; mayā — mnou; anviṣṭam—byl prohledán; idam—veškerý; jagat—vesmír; bhrātṛ- hā—Pán Viṣṇu, který zabil bratra; me—mého; gataḥ—musel odejít; nūnam—jistě; yataḥ—odkud; na—ne; āvartate—vrací se; pumān—osoba.
Když Hiraṇyakaśipu Pána nikde neviděl, řekl: “Prohledal jsem celý vesmír, ale Viṣṇua, který zabil mého bratra, jsem nenašel. Musel tedy jistě odejít na místo, odkud se nikdo nevrací. (Jinými slovy — je nyní určitě mrtvý.)”
Ateisté se obvykle drží buddhistického filozofického závěru, že po smrti je se vším konec. Hiraṇyakaśipu jakožto ateista uvažoval také tímto způsobem. Jelikož Pána Viṣṇua neviděl, myslel si, že je mrtvý. I dnes vyznává mnoho lidí filozofii, že Bůh je mrtvý. Ale Bůh není nikdy mrtvý. Dokonce ani živá bytost, která je částí Boha, nikdy neumírá. Na jāyate mriyate vā kadācit — “Pro duši neexistuje zrození či smrt.” To je výrok Bhagavad-gīty (2.20). Ani obyčejná živá bytost se nikdy nerodí a neumírá. Co tedy říci o Nejvyšší Osobnosti Božství, hlavní ze všech živých bytostí? Ajo 'pi sann avyayātmā (Bg. 4.6). Pán i živá bytost jsou nezrozené a nezanikající osoby. Hiraṇyakaśipu se tedy ve svém závěru, že Viṣṇu je mrtvý, mýlil.
Slova yato nāvartate pumān poukazují na existenci duchovního království, ze kterého se — pokud tam živá bytost odejde — již nikdy nevrátí do hmotného světa. To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā (4.9): tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna. Po hmotné stránce každá živá bytost zemře; smrt je nevyhnutelná. Ale zatímco karmī, jñānī a yogīni se po smrti vracejí do hmotného světa, pro bhakty to neplatí. Není-li ovšem bhakta úplně dokonalý, i on se znovu narodí v hmotném světě, ale ve velmi vznešeném postavení — buď v bohaté rodině, nebo v rodině těch nejčistších brāhmaṇů (śucīnāṁ śrīmatāṁ gehe), jen aby dokončil svůj rozvoj duchovního vědomí. Ti, kdo plně rozvinuli vědomí Kṛṣṇy a jsou prosti hmotných tužeb, se vracejí do sídla Nejvyšší Osobnosti Božství (yad gatvā na nivartante tad dhāma paramaṁ mama). Zde je uvedena stejná skutečnost: yato nāvartate pumān. Ten, kdo odejde zpátky domů, zpátky k Bohu, se do hmotného světa nevrátí.