SLOKA 17
nānyat te kāmaye rājan
vadānyāj jagad-īśvarāt
nainaḥ prāpnoti vai vidvān
yāvad-artha-pratigrahaḥ
na—ne; anyat—cokoliv jiného; te—od tebe; kāmaye—žádám; rājan — ó králi; vadānyāt—který jsi tak štědrý; jagat-īśvarāt—který jsi králem celého vesmíru; na—ne; enaḥ—potíže; prāpnoti—získá; vai—vskutku; vidvān—ten, kdo je učený; yāvat-artha—kolik potřebuje; pratigrahaḥ — když přijímá jako milodar od druhých.
Ó králi, vládce celého vesmíru, přestože jsi velice štědrý a můžeš Mi dát tolik země, kolik si budu přát, nechci od tebe víc, než je nutné. Učený brāhmaṇa, který od druhých přijímá jen takové milodary, jaké odpovídají jeho potřebám, se nezaplétá do hříšného jednání.
Každý brāhmaṇa či sannyāsī je oprávněný žádat druhé o milodar, ale pokud si vezme víc, než je nezbytně nutné, zaslouží si potrestání. Nikdo nemůže z majetku Nejvyššího Pána používat víc, než kolik nutně potřebuje. Pán Vāmanadeva Balimu Mahārājovi nepřímo naznačil, že zabírá více země, než odpovídá jeho potřebám. Všechny potíže v hmotném světě jsou způsobeny marnotratností. Lidé přehnaně hromadí peníze a rovněž je přehnaně utrácejí. Toto jednání je hříšné. Všechen majetek patří Nejvyšší Osobnosti Božství a všechny živé bytosti, které jsou syny Nejvyššího Pána, mají právo používat majetek svrchovaného Otce, ale nikdo si nesmí brát víc, než je nutné. Tuto zásadu musí zvláště dodržovat brāhmaṇové a sannyāsīni, kteří žijí na účet druhých. Vāmanadeva byl tedy ideálním žebrákem, neboť žádal pouze o tři kroky země. Mezi Jeho kroky a kroky obyčejné lidské bytosti je samozřejmě rozdíl. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, může díky své nepochopitelné moci zabrat nekonečně velkou mírou svých kroků celý vesmír včetně vyššího, nižšího a středního planetárního systému.