SLOKA 24
yadṛcchayopapannena
santuṣṭo vartate sukham
nāsantuṣṭas tribhir lokair
ajitātmopasāditaiḥ
yadṛcchayā—jak rozhodne vyšší autorita s ohledem na karmu; upapannena—s čímkoliv, co je získáno; santuṣṭaḥ—měl by se spokojit; vartate—tam je; sukham—štěstí; na—ne; asantuṣṭaḥ—ten, kdo není spokojený; tribhiḥ lokaiḥ—ani s tím, že vlastní tři světy; ajita-ātmā—ten, kdo neovládá své smysly; upasāditaiḥ—přestože je získal.
Člověk by se měl spokojit s tím, co získá na základě svých minulých činů, neboť nespokojenost nemůže nikdy přinést štěstí. Ten, kdo se neovládá, nebude šťastný, ani když bude vlastnit celé tři světy.
Pokud je štěstí konečným cílem života, člověk se musí spokojit s postavením, do něhož se dostal řízením osudu. Tento pokyn dal také Prahlāda Mahārāja:
sukham aindriyakaṁ daityā
deha-yogena dehinām
sarvatra labhyate daivād
yathā duḥkham ayatnataḥ
“Moji milí přátelé narození v démonských rodinách, štěstí prožívané při styku těla se smyslovými objekty lze získat v jakékoliv životní podobě jako výsledek našich dřívějších plodonosných činností. Toto štěstí i neštěstí získáme automaticky, aniž bychom o ně museli usilovat.” (Bhāg. 7.6.3) To je dokonalá filozofie ohledně dosahování štěstí.
Skutečné štěstí popisuje Bhagavad-gītā (6.21):
sukham ātyantikaṁ yat tad
buddhi-grāhyam atīndriyam
vetti yatra na caivāyaṁ
sthitaś calati tattvataḥ
“V duchovně radostném stavu yogī zakouší bezmezné transcendentální štěstí prostřednictvím transcendentálních smyslů. Když dosáhne této úrovně, nevzdálí se již nikdy od pravdy.” Člověk musí vnímat štěstí vyššími smysly, které nejsou výtvory z hmotných prvků. Každý z nás je duchovní bytostí (ahaṁ brahmāsmi) a všichni jsme individuální osoby. Nyní jsou naše smysly zahalené hmotnými prvky a my je z nevědomosti pokládáme za své skutečné smysly. Skutečné smysly jsou však skryté pod hmotným pokryvem. Dehino 'smin yathā dehe — pod obalem z hmotných prvků jsou duchovní smysly. Sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam — když je odkryjeme, můžeme být s jejich pomocí šťastní. Spokojenost duchovních smyslů je popsána takto: hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate. Smysly jsou zcela spokojené, jsou-li zaměstnány oddanou službou Hṛṣīkeśovi. Bez tohoto vyššího poznání o smyslovém požitku se člověk může snažit uspokojovat své hmotné smysly, ale nikdy nebude šťastný. Může rozvádět své plány na smyslový požitek a dokonce i získat to, po čem touží, ale jelikož je to na hmotné úrovni, nikdy mu to nepřinese uspokojení.
Podle zásad bráhmanské kultury se má člověk spokojit s tím, co získá bez zvláštního úsilí, a má rozvíjet duchovní vědomí. Pak bude šťastný. Účelem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je šířit toto poznání. Lidé, kterým chybí vědecké duchovní poznání, se mylně domnívají, že členové tohoto hnutí utíkají před skutečností a snaží se vyhnout hmotným činnostem. Pravda je ale taková, že se věnujeme skutečným činnostem, které nám umožňují dosáhnout konečného životního štěstí. Ten, kdo se nenaučí uspokojovat duchovní smysly a bude pokračovat ve vyhledávání hmotného smyslového požitku, nikdy nezíská věčné a blažené štěstí. Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.1) proto doporučuje:
tapo divyaṁ putrakā yena sattvaṁ
śuddhyed yasmād brahma-saukhyaṁ tv anantam
Člověk musí podstoupit askezi, aby očistil své bytí a dosáhl nekonečného blaženého života.