SLOKA 1
śrī-śuka uvāca
balir evaṁ gṛha-patiḥ
kulācāryeṇa bhāṣitaḥ
tūṣṇīṁ bhūtvā kṣaṇaṁ rājann
uvācāvahito gurum
śrī-śukaḥ uvāca—Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil; baliḥ—Bali Mahārāja; evam—takto; gṛha-patiḥ—který je hlavou rodiny, přestože je veden knězi; kula-ācāryeṇa—rodinným ācāryou či vůdcem; bhāṣitaḥ—takto osloven; tūṣṇīm—zamlklý; bhūtvā—stal se; kṣaṇam—na chvíli; rājan—ó králi (Mahārāji Parīkṣite); uvāca—řekl; avahitaḥ—po důkladném zvážení; gurum—svému duchovnímu mistrovi.
Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi Parīkṣite, když Bali Mahārāja dostal od svého duchovního mistra, rodinného kněze Śukrācāryi, tuto radu, na chvíli se odmlčel a pak mu po důkladné rozvaze odpověděl.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura poukazuje na to, že Bali Mahārāja se v kritickém okamžiku odmlčel. Jak mohl neuposlechnout pokyn svého duchovního mistra? Povinností rozvážné osoby, jako je Bali Mahārāja, je bez váhání přijmout nařízení duchovního mistra a jednat podle jeho rad. Bali Mahārāja však rovněž zvážil, zda Śukrācārya ještě mohl být považován za duchovního mistra, protože se odchýlil od povinností gurua. Podle śāstry je povinností gurua dovést svého žáka zpátky domů, zpátky k Bohu. Jestliže toho není schopen a žákovi návrat k Bohu místo toho znesnadňuje, nemá být guruem. Gurur na sa syāt (Bhāg. 5.5.18). Nikdo se nemá stát duchovním mistrem, neumožní-li svému žáku dělat pokrok v rozvoji vědomí Kṛṣṇy. Cílem života je stát se oddaným Pána Kṛṣṇy, a tak se osvobodit ze zajetí hmotné existence (tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna). Duchovní mistr žákovi pomáhá dosáhnout tohoto stádia rozvíjením vědomí Kṛṣṇy. Śukrācārya nyní Balimu Mahārājovi poradil, aby odmítl splnit slib, který Vāmanadevovi dal. Za těchto okolností tedy Bali Mahārāja usoudil, že pokud neuposlechne pokyn duchovního mistra, neponese za to vinu. Hluboce o tom uvažoval — zda přijmout radu svého duchovního mistra, nebo nezávisle udělat vše, co potěší Nejvyšší Osobnost Božství. Vzal si proto nějaký čas na rozmyšlenou. Je řečeno: tūṣṇīṁ bhūtvā kṣaṇaṁ rājann uvācāvahito gurum. Po zralé úvaze se rozhodl, že Pána Viṣṇua je třeba uspokojit za všech okolností, dokonce i za cenu neuposlechnutí gurua, jehož rada je v rozporu s touto zásadou.
Toho, kdo je pokládán za gurua, ale staví se proti principu viṣṇu-bhakti, nelze za gurua přijímat. Jestliže někdo takového gurua omylem přijal, měl by ho odmítnout. Tento guru je popsán v Mahābhāratě (Udyoga 179.25):
guror apy avaliptasya
kāryākāryam ajānataḥ
utpatha-pratipannasya
parityāgo vidhīyate
Śrīla Jīva Gosvāmī doporučil nevhodného gurua nebo rodinného kněze v roli gurua zavrhnout a přijmout řádného, pravého gurua.
ṣaṭ-karma-nipuṇo vipro
mantra-tantra-viśāradaḥ
avaiṣṇavo gurur na syād
vaiṣṇavaḥ śvapaco guruḥ
“Učený brāhmaṇa, který zná všechna odvětví védského poznání, se nemůže stát duchovním mistrem, pokud sám není vaiṣṇavou. Naproti tomu vaiṣṇava může být duchovním mistrem i v případě, že se narodil v rodině nižší společenské třídy.” (Padma Purāṇa)