SLOKA 14
śrī-śuka uvāca
evam aśraddhitaṁ śiṣyam
anādeśakaraṁ guruḥ
śaśāpa daiva-prahitaḥ
satya-sandhaṁ manasvinam
śrī-śukaḥ uvāca—Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; evam—takto; aśraddhitam—který příliš nectil pokyn duchovního mistra; śiṣyam—takového žáka; anādeśa-karam—který nehodlal splnit nařízení svého duchovního mistra; guruḥ—duchovní učitel (Śukrācārya); śaśāpa—proklel; daiva- prahitaḥ—na popud Nejvyššího Pána; satya-sandham—toho, kdo byl neochvějný ve své čestnosti; manasvinam—kdo měl velice vznešený charakter.
Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Bali Mahārāja byl tak velkodušný a neochvějný ve své čestnosti, že místo aby ctil pokyny svého duchovního mistra, chtěl se jeho nařízení vzepřít. Duchovní mistr Śukrācārya proto na popud Nejvyšší Osobnosti Božství svého vznešeného žáka proklel.
Chování Baliho Mahārāje se lišilo od chování jeho duchovního mistra Śukrācāryi tím, že Bali Mahārāja již vyvinul lásku k Bohu, zatímco Śukrācārya jakožto pouhý kněz konající rutinní obřady nikoliv. Śukrācāryu proto Nejvyšší Pán nikdy neinspiroval k tomu, aby rozvíjel oddanou službu. Pán sám prohlašuje v Bhagavad-gītě (10.10):
teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te
“Těm, kteří Mi neustále s láskou slouží, dávám poznání, s jehož pomocí ke Mně mohou dospět.”
Oddané, kteří s vírou a láskou vykonávají oddanou službu, inspiruje přímo Nejvyšší Osobnost Božství. Vaiṣṇavové se nikdy nestarají o smārta- brāhmaṇy. Proto Śrīla Sanātana Gosvāmī sestavil Hari-bhakti-vilāsu, aby poskytl vedení vaiṣṇavům, kteří nikdy nenásledují smārta-vidhi. Nejvyšší Pán sice sídlí v srdci každého, ale ten, kdo není vaiṣṇava a nevykonává oddanou službu, vhodné rady, jak se může vrátit domů, zpátky k Bohu, nedostává. Tyto pokyny jsou určeny pouze oddaným. Slovo daiva-prahitaḥ, “na popud Nejvyššího Pána”, je zde tedy důležité. Śukrācārya měl povzbudit Baliho Mahārāje, aby dal Pánu Viṣṇuovi vše. To by bylo známkou lásky k Nejvyššímu Pánu. On to však neučinil; naopak — chtěl svého oddaného žáka potrestat prokletím.